k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

O čem sní děti?

11. 5. 2019 — k47 (♪)

Občas, když vidím malého hocha, jehož tělo se stalo po­zem­skou schrán­kou kru­tého boha Baala, mě pře­padne ten bi­zarní pocit ab­so­lutní po­div­nosti – ma­ličký or­ga­nis­mus, který před ne tak dlou­hou dobou ne­e­xis­to­val, tu na­jed­nou po­cho­duje a pro­zkou­mává zá­kruty jed­no­směrky života. Jeden z po­sled­ních těchto oka­mžiků vedl k fas­ci­nu­jící před­stavě o tom, jak asi vnímá oka­mžik, když se pro­budí ze snů. Před­stavte si, že se mu zdá o tom, co zatím poznal a co se mu líbí – matka, otec, hračky, jeden starý muž bez mrkání zí­ra­jící přes plot mumla­jící něco o kru­tých bozích a tak po­dobně. Pak se pro­budí a na­jed­nou všechno, co pů­so­bilo tak sku­tečné, zmizí. To musí být zvláštní pocit. Jak vnímá sny jako takové? Rozumí, že jde bar­vité a živé, ale o do­časné pře­ludy?

Proto jsem o tom začal něco číst (pře­vážně na webech po­chybné vě­ro­hod­nosti) & jako ob­vykle jsem zašel příliš hlu­boko.

Je to trochu kom­pli­ko­vané. Předně ani nevíme jestli malé děti vůbec sní. Není úplně jed­no­du­ché se jich zeptat, když umí jen tak tak vy­slo­vit jediné slovo „sta­fi­lo­kok“ a nevědí, co zna­mená. Stejně tak není úplně prak­tické mi­ni­a­tur­ního člo­věka při­po­jit na nej­růz­nější stra­ši­delné pří­stroje v cizím pro­středí & čekat, že usne.

Nevíme. Na jednu stranu děti do­sa­hují REM spánku, ve kterém se ode­hrá­vají ty nejdi­vo­čejší scény na prk­nech di­va­dla mozek, takže není ne­před­sta­vi­telné, že sní o tom, co zatím po­znaly a pro­žily, tím způ­so­bem jak světu pro­za­tím po­ro­zu­měly. To je další bi­zarní před­stava – jak čer­s­tvý mozek vnímá svět. Je to zjed­no­du­šená verze našeho vní­mání a po­ro­zu­mění, která fun­guje víc na zá­kladě pudů zatím ne­schop­ných být zfor­mo­vané do slov a myš­len­ko­vého pro­cesu, nebo je ně­ja­kým způ­so­bem di­a­me­t­rálně od­lišná a pro nás ne­před­sta­vi­telná?

Kdyby tu tak byl jenom nějak(ý|á) exper(t|tka) na vý­vo­jo­vou psy­cho­lo­gii…

Je možné, že začnou snít ob­vyklé vi­zu­ální živé obrazy až poz­ději, v 4-5 letech, kdy zís­kají více zku­še­ností a roz­vi­nou schop­nost před­sta­vi­vosti, aby tyto zá­žitky uspo­řá­dali vi­zu­álně a pro­sto­rově. Nicméně noční můry jsou ne­prav­dě­po­dobné.

Ně­kteří vědci do­konce na­vr­hují, že ne­na­ro­zené plody můžou snít ještě v těle matky o zvu­cích a vje­mech, pro­tože to je před­sta­vuje souhrn jejich zá­žitků v tom věku, ale do toho nebudu za­bí­hat, pro­tože to je něco tak bi­zar­ního, až se to vzpírá rozumu.

Ať už sní o čem­koli, roz­hodně to bude lepší než moje sny, pro­tože ty (i přes snahy zlep­šení) stojí za hovno. Zas se mi začal vracet ten starý sen, kdy jsme s ██████████ zabili člo­věka a i když se nám ně­ja­kým způ­so­bem po­da­řilo pro­klouz­nout spra­ve­dl­nosti, vy­šet­řo­vání bylo znovu ote­vřeno a začíná se kolem nás sta­ho­vat smyčka. Nej­horší je ten pocit viny a kar­di­nál­ního pro­hřešku, které se nemůžu nikdy zbavit. To se mi zdá už ně­ko­lik let, nově jen při­byli tři lidé, kteří o vraždě vědí a te­ro­ri­zují nás. Vím, že proti nim nic ne­zmůžu a jsem zcela bez­branný, oni mají všechny trumfy v rukávu.

Jednou jsem se pro­bu­dil, po­dí­val se na hodiny, bylo příliš brzy a po­kra­čo­val jsem ve spánku. Pro­bu­dil jsem se o dva­náct minut poz­ději a me­zi­tím se mi mozkov­nou pro­hnal ten výše zmí­něný sen. Jak říkám, je to hrůza.


+1: Na wi­ki­pe­dii exis­tuje článek List of dreams, který uvádí ně­které objevy uči­něné ve snech.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz