k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Sny o neexistující minulosti

13. 7. 2019 — k47 (♪)

Nevím, jak to máte vy, ale moje sny jsou hrozně za­sta­ralé. Ne že by se mi každou noc zdálo o par­ních stro­jích, to ne, jen mozek je­doucí na vol­no­běh spřádá scény v nichž fi­gu­rují lidé, jež jsem ne­vi­děl už víc jak jednu dekádu, lidé, kteří nás de­fi­ni­tivně opus­tili, zví­řata dávno ze­mřelá a místa dlouho ne­obý­vaná – celá ga­le­rie mi­nu­losti, oží­va­jící už jen ve spánku. Není v tom stesk nebo touha se vrátit k něčemu, co zmi­zelo, aspoň ne pri­márně. Někdy se z ex­kurze do bez­časí mi­nu­losti pro­bu­dím a po­vzdychnu si ███████████████, ale jen někdy. Vet­ši­nou ne­vě­domý mix mnoha růz­ných časů, roků a dekád působí jen zvláštně,

Na druhou stranu se přesně tohle dá s tro­chou tré­ninku využít jako spouš­těč pro lu­cidní snění. Když si uvě­do­míte, že po­zo­ru­jete něco již ne­e­xis­tu­jí­cího, musíte se na­chá­zet ve snu. Jediné další vy­svět­lení je, že nastal konec časů a mrtví kráčí uli­cemi měst – o něco méně prav­dě­po­dobné. Uvě­do­mění je prvním krokem. Potom, co ho zís­káte, můžete pře­vzít otěže a začít s běs­ně­ním v po­mí­jivé re­a­litě, kterou můžete vlast­níma rukama for­mo­vat jako pod­daj­nou mo­de­línu.

Právě to se mi ne­dávno po­da­řilo. Kolem prošel pes se srstí v barvě písku, již dávno mrtvý. To muselo zna­me­nat, že se na­chá­zím ve snu. V tom oka­mžiku nastal čas na divoké věci a ty taky ná­sle­do­valy.

Nevím jak je to jinde, ale lu­cidní sny jsem vždy a bez vý­jimky využil pro po­ži­tek. Nikdy ne pro vzne­še­nější cíle hnané steskem nebo nos­tal­gií, nikdy jsem ne­chtěl prožít pár chvil v pří­tom­nosti lidí, které po­hl­til čas, slyšet hlasy, které de­fi­ni­tivně utichly.

Možná příště, až se mi o lýtko otře hrubá žlutá srst jed­noho psa…

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz