k47.cz
mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

Sny o neexistující minulosti

13. 7. 2019 — k47

Nevím, jak to máte vy, ale moje sny jsou hrozně zastaralé. Ne že by se mi každou noc zdálo o parních strojích, to ne, jen mozek jedoucí na volnoběh spřádá scény v nichž figurují lidé, jež jsem neviděl už víc jak jednu dekádu, lidé, kteří nás definitivně opustili, zvířata dávno zemřelá a místa dlouho neobývaná – celá galerie minulosti, ožívající už jen ve spánku. Není v tom stesk nebo touha se vrátit k něčemu, co zmizelo, aspoň ne primárně. Někdy se z exkurze do bezčasí minulosti probudím a povzdychnu si ███████████████, ale jen někdy. Vetšinou nevědomý mix mnoha různých časů, roků a dekád působí jen zvláštně,

Na druhou stranu se přesně tohle dá s trochou tréninku využít jako spouštěč pro lucidní snění. Když si uvědomíte, že pozorujete něco již neexistujícího, musíte se nacházet ve snu. Jediné další vysvětlení je, že nastal konec časů a mrtví kráčí ulicemi měst – o něco méně pravděpodobné. Uvědomění je prvním krokem. Potom, co ho získáte, můžete převzít otěže a začít s běsněním v pomíjivé realitě, kterou můžete vlastníma rukama formovat jako poddajnou modelínu.

Právě to se mi nedávno podařilo. Kolem prošel pes se srstí v barvě písku, již dávno mrtvý. To muselo znamenat, že se nacházím ve snu. V tom okamžiku nastal čas na divoké věci a ty taky následovaly.

Nevím jak je to jinde, ale lucidní sny jsem vždy a bez výjimky využil pro požitek. Nikdy ne pro vznešenější cíle hnané steskem nebo nostalgií, nikdy jsem nechtěl prožít pár chvil v přítomnosti lidí, které pohltil čas, slyšet hlasy, které definitivně utichly.

Možná příště, až se mi o lýtko otře hrubá žlutá srst jednoho psa…

píše k47, ascii@k47.cz