Zápisky z mlhy spánkové deprivace

• Po pro­bu­zení mám při­bližně hodinu a půl ohrom­nou ener­gii.
• Pak to ale odezní a do konce dne jedu s prázd­nou nádrží.
• Zbytek dne je mi zle od ža­ludku a bolí mě hlava.
• Nej­po­div­nější jsou ale fa­lešné vjemy, hlavně čich. Z ničeho nic mi začne při­pa­dat, že mi prsty smrdí jako stará vá­penná omítka, o chvíli poz­ději cítím sladký zápach roz­ta­ve­ného olova, pak mi při­padá jako kdy­bych měl dutiny plné udusa­ného prachu, jindy zase cítím gunu nit­ri­lo­vých ru­ka­vic a tak po­dobně. Je tohle známka ne­vrat­ného po­ško­zení mozku? Jde o mrt­vici? Nebo snad in­farkt? Zna­mená to že ko­nečně umírám? Nebyl bych nutně proti, aspoň by život nabral určitý na­ra­tivní spád. Nebo bych se měl jenom vyspat.
• Ale ani tyto pře­kážky a téměř ter­mi­nální vy­čer­pání ne­do­ká­zaly byť jen na chvíli od­lo­žit je­di­nou věc, která mi v životě zbývá – kolo. Vy­mě­nil jsem řetěz a vy­ra­zil. Starý řetěz mi začal re­za­vět. Ne jinak masivně, stále ohebný jako had na MDMA. Moje teorie byla taková, že se pár fleků rzi začalo dělat na boč­ních plá­tech, pro­tože na ně bylo apli­ko­váno jen mi­ni­mum oleje. Koupil jsem od­re­zo­vač v do­mnění, že na konci pro­cesu do­stanu jeden blýs­kavý řetěz do hnusu zimy, kdy moc ne­jez­dím a nechci si kazit no­vější dobře udr­žo­vaný řetěz. Ale to se ne­stalo. Od­re­zo­vač fun­go­val jinak, byl určen pro pří­pravu po­vrchů pro nátěry, takže místo blýs­ka­vého po­vrchu se celý řetěz pro­mě­nil v černý za­drh­nutý hnus. Jsem si jistý, že pod krus­tou černé hmoty se ne­na­chází žádná rez, ale není to zrovna to, co jsem chtěl. Takže asi tak. Adapt, adopt and im­prove. A pak ten po­slední ki­lo­metr s větrem v zádech, oh, nád­hera.