Zápisky z mlhy spánkové deprivace

• Po probuzení mám přibližně hodinu a půl ohromnou energii.
• Pak to ale odezní a do konce dne jedu s prázdnou nádrží.
• Zbytek dne je mi zle od žaludku a bolí mě hlava.
• Nejpodivnější jsou ale falešné vjemy, hlavně čich. Z ničeho nic mi začne připadat, že mi prsty smrdí jako stará vápenná omítka, o chvíli později cítím sladký zápach roztaveného olova, pak mi připadá jako kdybych měl dutiny plné udusaného prachu, jindy zase cítím gunu nitrilových rukavic a tak podobně. Je tohle známka nevratného poškození mozku? Jde o mrtvici? Nebo snad infarkt? Znamená to že konečně umírám? Nebyl bych nutně proti, aspoň by život nabral určitý narativní spád. Nebo bych se měl jenom vyspat.
• Ale ani tyto překážky a téměř terminální vyčerpání nedokázaly byť jen na chvíli odložit jedinou věc, která mi v životě zbývá – kolo. Vyměnil jsem řetěz a vyrazil. Starý řetěz mi začal rezavět. Ne jinak masivně, stále ohebný jako had na MDMA. Moje teorie byla taková, že se pár fleků rzi začalo dělat na bočních plátech, protože na ně bylo aplikováno jen minimum oleje. Koupil jsem odrezovač v domnění, že na konci procesu dostanu jeden blýskavý řetěz do hnusu zimy, kdy moc nejezdím a nechci si kazit novější dobře udržovaný řetěz. Ale to se nestalo. Odrezovač fungoval jinak, byl určen pro přípravu povrchů pro nátěry, takže místo blýskavého povrchu se celý řetěz proměnil v černý zadrhnutý hnus. Jsem si jistý, že pod krustou černé hmoty se nenachází žádná rez, ale není to zrovna to, co jsem chtěl. Takže asi tak. Adapt, adopt and improve. A pak ten poslední kilometr s větrem v zádech, oh, nádhera.