Svoboda, demokracie, nic
Pozorní čtenáři si jistě všimli, že jsem zatím neprohodil jedné slovo o fotografickém nájezdu na oslavy sedmnáctého listopadu. Důvody jsou prosté – šlo o ±dobrou akci, jen výsledky stály za hovno. Nechal jsem doma blesk & bez něj to nebylo ono. Navíc celková struktura korza Národní byla nějak strnulá, žádné slavnostní průchody, pochodující orchestry nebo vysoce mobilní šílenci v ulicích. Byl to jen chaos, zmatek a tlačenice, ale ne v dobrém slova smyslu.
Jako obvykle skutečná zábava začala až potom, co skončil oficiální program. V našem skromném pátracím týmu jsme se vydali na místo, kde se podle pověstí a mlhavých vzpomínek měla nacházet jedna zastrčená sklepní hospoda, kde vládl
hostinský trpasličího vzrůstu, který bavil hosty balancováním lahví piva na
hlavě. Kdysi dávno jsme tam skončili po jednom z PF meetupů. Proto jsme
se teď snažili najít to dávné místo, ale již neexistovalo. Našli jsme jiné
útočiště, také zakopané do komplexu podzemích chodeb, které se odvíjely stejně
jako naše příběhy vyměňované u sklenic vychlazené Plzně – váš věrný vypravěč,
█████ Ona, matka, jejíž syn se blížil promoci, vyrazila na trip starým kontinentem a shodou náhod skončila v Matičce Metropolis, kde historie dýchá na každém kroku.
Vyprávěla, že v San-Fran je rok 1800 dávnou historií, kdežto v Pze, která v té
době existovala už tisíc let, o historii zakopává na každém kroku. Pamatuji si,
jak říkala: „I would love to work in a well.“ Měl jsem zmínit, že mi na zahradě
leží trosky středověkého hradu, možná. Jedno je teď jasné: Příště bude raid směřovat jinam & meetup skupina bude
zrušena. Detaily zítra.
