Pomíjivost

Jak mít populární web? Je jasné, že klíčem nebude nekoherentně psát o smrti a tom, že život i existence jako taková jsou pomíjivé sny, které spřádáme, zatímco jsme uvězněni v bublině lží. To může zaujmout jen nihilisty a budoucí sebevrahy, a těch tu sem už beztak chodí víc než je zdravé.

█████████████████████████ Říká se, že pes, který štěká, nekouše, a stejně tak platí, že ten kdo rozsáhle mluví o celkové zbytečnosti bytí a nesmyslnosti života, nekoketuje s myšlenkou to zabalit. Tedy aspoň ne v nejbližších dnech. Píšu tady ty hrozné věci, protože představa, že tak zdeprimuji ostatní, mi zvedá náladu. Čím níž jsou ostatní, tím výš – relativně – jsem sám.

Lidi většinou nechtějí přemýšlet o smrti a sebevraždách, protože jim to připomíná jejich vlastní konečnost a nikdo nemá rád myšlenku na tuto nevyhnutelnou eventualitu. Ani náboženští problouzněnci, kteří podlehli přeludu, že když budou věřit v magického pána na obloze, tak oni osobně nezemřou a budou jen eóny věčnosti trpět paralytickou nudou, se netěší na smrt.

Naše krátká angažmá na této planetě jsou hnaná křehkou mortalitou – nutí nás věřit v nesmysly, žene nás něco dělat, zakládat rodiny, hromadit hmotné statky, riskovat. Jediný způsob, jak se z tohohle poblázněného kolečka vyvléknout, je ukázat absolutní lhostejnost nicotě a promarnit jediný život, který máme. Jedině tak jsme svobodní, bez otěží strachu a okovů existenciálního děsu.

To je důvod, proč jsem dneska nevstal z postele & celý den se díval na nové díly taskmastera.