Nuda & povídky

Není úplně jednoduché snažit se něco napsat každý den, když nemám co říct & můj život je k uzoufání nudný. Většinu času se krčím v přítmí cely a čekám na konec dnů, jako v padesátých letech, kdy celý svět žil ve stínu jaderného holokaustu. Takové životní uspořádání není příliš bohaté na zábavné historky nebo zásadní životní pravdy a tak velká část článků jsou vpodstatě vycpávky (tento nevyjímaje). Jediné zpestření/zdroj potěšení představuje kolo a jízda co největší rychlostí. Ale i to není materiál pro přitažlivé vykládání. Většinou se to dá shrnout slovy: Několik dnů jezdím v kuse, pak mě začnou bolet nohy a na pár dnů přestanu. Nic příliš zajímavého pro čtenáře/pozorovatele, kteří mi nevidí do mozkovny. Jde o tu nejlepší činnost, ale i tak nestojí za nic.

Místo něčeho hodnotného nebo přínosného tu máte několik mincí v různém stádiu znečištění.

Jinak jsem taky začal psát kostru povídky V docích o technoparty ve světě, který se blíží svému poslednímu dechu. Teď musím zmizet na pár dnů & doufám, že kuráž psát zůstane i po návratu.

+1: tenhle chlap