Náhodná fotka #6 (kolo & sen o rychlosti)

Včera jsem si dal pauzu od sedla & pedálů, bolely mě nohy. Dneska mě bolely také, o něco méně, ale přesto bolely. Vyjel jsem tedy na pomalou relaxační jízdu lesními cestami, které konečně skoro kompletně rozmrzly a vyschly dost na to, abych nemusel z kola odlamovat tlustou krustu bláta. Před pár dny byly některé lesní cesty mezi závorami stále zamrzlé a chvílemi jsem si připadal jako ledoborec, který proráží cestu Severním ledovým oceánem. Dohromady trasa měřila pouhých 11.7 kilometrů – ideální vzdálenost pro důchodce, který přišel ve válce o obě nohy. To všechno bylo fajn, jen na cestě zpátky se mi do cesty postavil absurdní kopec, který spíš než vozovku připomínal strmou stěnu útesu klenoucí se k nebi. A co víc – když jsem si už už myslel, že jsem dosáhl vrcholu, ukázalo se, že kopec pokračuje, tentokrát lesem, bez asfaltu a ještě strměji. To nebyla úplně oddychová jízda. Je čas se vrátit zpátky na bod číslo jedna, relax musí pokračovat dokud neodezní nepříjemné stavy svalových vláken. Nikdy se nezlepšíte, pokud nebudete odpočívat, svaly nesílí během zátěže, ale po ní během spánku.

+1: Kolo dosáhlo podoby připomínající současné bicykly v roce 1888. V té době již mělo většinu moderních náležitostí: pedály, řetěz, rám z dutých ocelových trubek, ocelové vyplétání kol; a právě v roce 1888 John Boyd Dunlop přidal poslední dílek mozaiky: vzduchem plněné pneumatiky. Kolu té doby stále chyběly ráfkové brzdy, volnoběh a přehazovačka, ale přesto bychom takový bicykl dneska nemuseli nutně považovat za zastaralé, je to normální kolo s pevným převodem – záležitost pro specialisty nebo hipstery, ale pořád velice jezditelné.

+2: Nezapomeňte: Nikdy neobětujte rychlost na úkor stylu.

+3: Proč je dnešní náhodná fotka zrovna tahle? Žádný zvláštní důvod.