Náhodná fotka #26 - Zastávka v lesích

Dny postupují, rok se pomalu blíží ke sklonku, hnusné počasí na spadnutí, sníh a mrazy za rohem, poslední slušné dny se musí využít. Po třech týdnech jsem konečně vyrazil na kole, malý okruh na protažení končetin, sprint nekončícími lesy v okolí Cely, v těchto dnech obléhaných armádami lidí. Všichni to cítí: smrt zima se blíží a všichni, doslova úplně všichni, začali drancovat lesy, sbírat poslední houby před katatonií mrazu, chodit na procházky, vyjíždět na kolech, pouštět draky. Uklidňuje mě, že všichni lidé jsou v hloubi duše prokrastinátoři. Začnou jednat, až když na dveře bouchá konec sezóny.

Kolem téhle zastávky jsem jezdil celý rok ve dnech, kdy se zalesněná krajina nezdála tak lukrativní lokace na hromadné výběhy. Nikdy v ní nikdo nečeká. Byla ta osamocená zastávka před osamoceným barákem uprostřed lesů.