Náhodná fotka #26 - Zastávka v lesích
Dny postupují, rok se pomalu blíží ke sklonku, hnusné počasí na spadnutí, sníh a mrazy za rohem, poslední slušné dny se musí využít. Po třech týdnech jsem
konečně vyrazil na kole, malý okruh na protažení končetin, sprint nekončícími
lesy v okolí Cely, v těchto dnech obléhaných armádami lidí. Všichni to cítí:
smrt zima se blíží a všichni, doslova úplně všichni, začali drancovat
lesy, sbírat poslední houby před katatonií mrazu, chodit na procházky, vyjíždět na
kolech, pouštět draky. Uklidňuje mě, že všichni lidé jsou v hloubi duše
prokrastinátoři. Začnou jednat, až když na dveře bouchá konec sezóny.

Kolem téhle zastávky jsem jezdil celý rok ve dnech, kdy se zalesněná krajina nezdála tak lukrativní lokace na hromadné výběhy. Nikdy v ní nikdo nečeká. Byla ta osamocená zastávka před osamoceným barákem uprostřed lesů.