Náhodná fotka #13 (pero)

Pravý gentleman nasává inkoust z maličké lahvičky.

Mám rád inkoustová plnicí pera. Jde bez diskuzí o nejpříjemnější psací nástroj, který jsem kdy držel v ruce. Na peru je něco obzvlášť uspokojivého jako kdyby šlo o perfektní formu nanášení pigmentu na papír, tak jak to neexistující bůh zamýšlel. Tedy přesněji řečeno mám rád jedno plnící pero, protože vlastním jen osamoceného jedináčka (aspoň který píše).

Je to parker ale extrémně levný model navíc vyhmátnutý ve slevě. Z představy pozlaceného pera z X tisíc se mi dělá zle. Pak už nejde o pohodlný nástroj, ale primárně o symbol statusu, což je bizarní a cizí koncept. „Podívejte, vlastním tenhle drahý předmět (auto, telefon, barák, klenoty, oblečení) a to znamená, že jsem někdo.“ Dobrý, ale mě to je jedno. Říká to jenom, že jsi plytký narcis, který nutně potřebuje uznání druhých, aby se cítil lépe. Užij si zbytek krysího závodu.

Všechno je jednodušší, když se člověk zbaví touhy & chtíče (a stane se pouhým pozorovatelem).

Přestanu radši s načatou tirádou a nakonec přihodím jeden tip: Černý inkoust. Jak jsme jako moderní civilizace mohli být tak slepí, vydat se na zcestí a psát modrým inkoustem? Černý pigment je pièce de résistance, doporučuji.