Správný nástroj pro daný úkon
Prastaré čtečky Usenetu můžou osvětlit, co je špatně se současnými soc-nety.
Asi takhle: Narazil jsem (už nevím přesně jak) na článek člověka, který zažil usenet a pěl chválu na klienty, které tehdy používal. Ale než se zaměřím na dnešní téma, dovolím si začít oklikou.
Na obrázku výše je vyobrazen klíč na utahování/povolování středových uložení hollowtech od Kabushiki-gaisha Shimano. Jde o kovovou páku, do které je vyražen kruh vnitřních zubů. Dá se použít k jedinému účelu a kromě toho je zcela nepotřebná. Někdo zručný s ní jistě dokáže otevřít pivo, ale to je asi tak všechno. Jde o specificky navržený nástroj a jeho návrh určuje, jak a k čemu bude používán.
Stejně tak jsou soc-nety navrženy s určitým záměrem, jsou optimalizovány pro konkrétní způsob použití, pro nějaký druh interakce jak mezi uživateli, tak v ose uživatel—soc-net. A ten není pro nás. I tady platí první slova románu House of Leaves: „This is not for you.“ Soc-nety nejsou nástroje komunikace, tedy nejsou jimi primárně, jsou vyvíjeny jako nástroje maximalizace engejdžmentu. Nejsou optimalizovány pro pohodlí uživatele, pro čtení a získání informací co nejefektivněji & v co nejmenším čase, jsou navrženy tak, abyste na nich strávili co nejvíce času, ideálně každou probdělou chvíli dokud i vás neodvane vichr věčnosti.
Proto mají nekonečné skrolující timeline – algoritmicky plánované a neustále se měnící, neustále na vás hrnou nekončící baráž malých pobídnutí – notifikace, lajky, retweety, reakcí – jsou dávkovány neustále, ale v nepředvídatelném tempu, každý z nich uživateli dá dávku dopaminu proxy sociální interakce a pomalu ho tak trénují slintat jako Pavlovova psa. Pro soc-nety jsou uživatelé laboratorními krysami a nejlepší hlavy naší generace se snaží zoptimalizovat dávkování jejich kokainu. Vaše osobní cíle jsou vždy vedlejší, vaše use-case podružné, vaše sny irelevantní, vždy využíváte soc-nety jim navzdory, snažíte se vyšlapat vlastní cestu v krajině algoritmické monetizace.
Fediverse z větší částí přejal modus operandi majoritních soc-netů, včetně jejich předsudků a to je smutné. Největší zločin je ztratit schopnost představit si lepší nebo aspoň jinou budoucnost. Stejně tak je zločin přijmout realitu společenských převratů, které vzešly z vlhkých snů libertariánů Silicon Valley a byly sponzorovány VC penězi, jako jedinou možnou a nevyhnutelnou.
Zmíněný článek je v tomto ohledu velice krotký, nemá revoluční rétoriku, jen říká, že můžeme mít o něco lepší, užitečnější a efektivnější UI, která lépe kopírují záměry uživatelů a lépe jim vyhovují.
Ale na druhou stranu i tohle může být prvním výstřelem revoluce proti uzavřeným protokolům a centralizovaným black-box službám (je ironické, že velcí internetoví giganti se chvástají open-source, ale nikdy neotevřou tu věc, ba které záleží – jejich produkt) – implicitní kritika uzavřeného ve prospěch otevřených sítí.
Twitter slouží jako zářný příklad: Původně se chvástal liberálním API, které mohl využít kdokoli. Ale pak odřízli RSS export, redukovali limity a činili kroky, které programový přístup do jejich sítě v podstatě znemožnily.
Pokud skutečně chceme mít možnost volby uživatelského rozhraní, které nás respektuje, šetří náš čas a bere nás jako rovného a ne jako krysu, kterou je třeba nakrmit kokainem, aby náhodou neodešla, možná bude třeba jít jinam – do otevřeného světa federovaných sociálních sítí.