k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Na suchu 2

1. 3. 2019 — k47

Nevím jak vy, ale nemám o čem psát. V mém životě se neděje vůbec nic, kromě ob­vyklé rutiny kola, ná­vy­ko­vého VCMI, █████ a uctí­vání kru­tého boha Baala, který se vtělil do rok a osm měsíců starého dítěte a čeká na den, kdy nabude plné síly a pro­budí se, aby pro­mě­nil naši pla­netu v ruiny a popel, však víte, nor­málka.

Kromě toho se neděje vůbec nic, co by stálo za byť jediné slovo. Čas jen plyne a všichni se řítíme do náručí spo­lečné smrti. Kdy­bych strá­vil po­sled­ních dejme tomu šest měsíců v hi­ber­naci a pro­bu­dil se z ní dnes, nic moc by se ne­změ­nilo. Život by nebyl nijak jiný. V plá­nech tak nějak po­čí­tám s tím, že za nemnoho let bude po mě & pak se nebude třeba starat – propít všechny prachy & oběsit se. Proč ne? Je to jenom zkratka.

I když nejsem velký fanda kon­ceptu smr­tel­nosti, není to zas tak zlé v po­rov­nání s al­ter­na­ti­vami, že zmi­zíme o něco poz­ději, možná do­konce v po­sled­ním oka­mžiku vesmíru, kdy naše vědomí budou pře­ží­vat v okolí po­sled­ních čer­ných děr a třást se před ne­ú­prosně po­stu­pu­jící en­t­ro­pií. Pak je jasné, že konec zna­mená de­fi­ni­tivní konec všeho a ne­mů­žeme se již opíjet lží, že něco hod­not­ného přijde po nás, že můžeme vy­bu­do­vat lepší svět pro bu­doucí ge­ne­race nebo že budeme žít v našich dětech. Po­slední černá díra se vy­pa­řila, tep­lota v celém kosmu do­sáhla rov­no­váhy, ne­e­xis­tuje žádná po­u­ži­telná ener­gie, vesmír je ne­o­by­va­telný, tohle je de­fi­nitní konec. Proto mě tak fas­ci­nuje vesmír – je ob­rov­ský, bez­citný a od samého po­čátku od­sou­zení k zániku

Na druhou stranu loni měly pre­mi­éru dvě série Taskmas­tera, které jsem ještě ne­vi­děl, a v březnu začne další. Na pár hodin je svět zase v po­řádku, když si tedy od­mys­lím Baala, který se pro­bouzí v těle malého chlapce, ale co…

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz