Stvořil jsem monstrum

Rok 2-19 začnu pesimisticky. Proč vlastně píšu tenhle web? Každý den už skoro dva roky. Nějak mi v posledních dnech dochází šťáva. V začátcích operace asciiblog jsem vždy měl dopsáno do půlnoci a ve frontě sedělo několik dalších textů připravených k odpálení. Pak fronta zmizela a psal jsem ze dne na den, stále do sklonku dne. Pak jsem prodloužil pomyslnou uzávěrku přes půlnoc, ale jen když jsem byl stále vzhůru. Pak jsem začal vynechávat a někdy doplňoval dny až následující ráno. Teď mám běžně zpoždění jeden až dva dny. Stvořil jsem monstrum, které mě ovládlo, ale nemám sílu ho zabít. Když vynechám jednou, vynechám napořád.

Jedním z důvodů může být nevyhnutelný proces zvyšování nároků. K47čku jsem začal jako nezávaznou zábavu, ale pak se dostavilo něco jako perfekcionismus a najednou se mi v hlavě zavrtal pocit, že nic není dost dobré. To vedlo k postupnému zpomalování aktualizací až na tempo jednou za měsíc. Funkcionálně.cz začalo ve stejném duchu a proces se opakoval. Najednou nic nebylo dost dobré. Proto jsem otevřel novou frontu 0xDEADBEEF jako funkcionálně lite, kam můžu sypat, co chci a necítím povinnost podléhat jakýmkoli nárokům. Stejně tak jsem začal s asciiblogem jako něčím malým a pohotovým, kde se sám nebudu tak soudit. Ale teď se to zase opakuje – necítím, že náhodná zvolání splňují mustr, cítím, že to chce víc, i když je nad slunce jasné, že tuhle kvalitu skoro nic zdejšího nesplňuje. Často něco napíšu (třeba tohle) a hned si říkám, jak něco tak neuvěřitelně nudného může někdo číst.

Píše se rok 2019 a takový je stav bažiny jménem k47cz. Co dál? Zabít bestii nebo ji jen zmrzačit a vyseknout 30% mozku? Možná že motto k47čky by nemělo být každý den dokud se vám to nezačne líbit, ale každý den dokud se mi to nezačne líbit.