k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Stvořil jsem monstrum 2

7. 4. 2019 — k47

Je to už 2 roky a 2 měsíce, co píšu na k47čku každý den a musím se svěřit: Ne vždy jde o zcela pří­jem­nou ak­ti­vitu. Ne vždy se mi chce plnit uměle na­sa­zené tempo, ke kte­rému není žádný důvod, ne vždy cítím touhu něco vy­já­d­řit, někdy jen bez po­tě­šení plním kvóty. Je to jako být ve stavu per­ma­nent­ního vy­ho­ření, které nemá žádný smysl. Můžu pře­stat a skoro nikdo ne­po­zná rozdíl. Pat­náct let téhle díry ne­před­sta­vuje nic víc než uto­pené ná­klady.

Po­slední dobou to začalo za­chá­zet i do snů – bez vý­jimky ne­pří­jem­ných (nebo při­nej­lep­ším am­bi­va­lent­ních). Zdá se mi o něčem a ve snu mě na­padne, že si to musím po­zna­me­nat, abych ne­za­po­mněl. Zapíšu a pak se pro­bu­dím. Aha, byl to jen sen, musím to za­zna­me­nat do­o­pravdy. A pak se zase pro­bu­dím. Aha. Doteď šlo jen o snění, musím zapsat znovu a sku­tečně. Pak se znovu pro­bu­dím… Jádro věci jsem za­po­mněl, nikdy se ne­do­stalo na sku­tečný papír v hma­ta­telné re­a­litě, v paměti zů­stala zaryta jen vzpo­mínka na ab­surdní řetěz fa­leš­ných pro­bu­zení a snahy něco za­cho­vat v psané formě. Matně si vy­ba­vuji, že ta věc měla v názvu slovo orange. Svět o nic dů­le­ži­tého nej­spíš ne­při­šel. Odnesl jsem si z toho jen úz­kostný sen.

Ten je ale pořád lepší než ty ostatní, které je možné z větší části za­ška­tul­ko­vat pod noční můry, jako ten kdy se Země řítí do Slunce nebo ten o ko­lapsu me­tasta­bil­ního vakua. Ve vte­řině se to stalo, ale na chvíli se proces hrou­cení za­sta­vil. Po­lo­vina vesmíru zmi­zela, půlka Země zkon­zu­mo­vaná bílým svět­lem a my stáli na okraji v oka­mžiku ter­mi­nál­ního děsu a zírali vstříc ne­vy­hnu­telné de­strukci, která si z ne­po­cho­pi­tel­ných důvodů dala pau­zičku. Sen po­kra­čo­val tím, že jsem do ba­ri­éry de­strukce skočil. Nevím, jestli to mělo něco vy­ře­šit, nebo šlo jen o snahu to mít už za sebou, zemřít vlast­ním roz­hod­nu­tím a ne­ne­chat se ovlá­dat ne­vy­hnu­tel­ností osudu.

Lepší ně­ko­lik úz­kost­ných snů než čirá kos­mická hrůza.


+1: Dneska jsem napsal texty za 3 dny & docela mě to bavilo…

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz