k47.cz
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Minmaxování

19. 8. 2019 — k47 (♪)

Vždy, když začnu hrát do té doby mě ne­zná­mou des­ko­vou hru, má to bez vý­jimky ná­sle­du­jící průběh:

  1. Snažím se po­cho­pit pra­vi­dla.
  2. Snažím se opa­ko­vaně a marně za­pa­ma­to­vat pra­vi­dla.
  3. Při­padá mi, že v tom není žádná stra­te­gie.
  4. Není to jen o štěstí, určité tak­tické mož­nosti exis­tují.
  5. Uvě­do­mím si, že můžu hrát velké množ­ství stra­te­gií, ně­které i ne­ga­tivní, a pi­lo­vat je podle ak­tu­ální si­tu­ace a akcí ostat­ních hráčů.
  6. Dojde mi, že pro danou hru musí exis­to­vat ide­ální stra­te­gie a snažím se v hlavě srov­nat, jak by asi mohla vy­pa­dat.
  7. Při­znám, že jediná mož­nost je napsat pro­gram, který ode­hraje sto mi­li­onů her ve snaze najít nej­lepší stra­te­gii.
  8. Napíšu ten pro­gram a po­čí­naje oka­mži­kem, kdy do­běhne, jsem ne­po­ra­zi­telný.

K po­sled­nímu bodu jsem se zatím nikdy ne­do­stal. Má to dva důvody. Jednak nemám při ruce pra­vi­dla hry, abych je mohl kom­pletně pře­vést do podoby si­mu­lace a druhak vždy když ob­je­vím, že určitá hra, fy­zická nebo di­gi­tální, má per­fektní stra­te­gii ga­ran­tu­jící nej­větší prav­dě­po­dob­nost úspě­chu, ztra­tím o ni zájem. Na­jed­nou to zre­du­kuje ne­změr­nou džun­gli mož­ností a roz­hod­nutí na je­di­nou cestu a to není žádná zábava.

Když o tom tak pře­mýš­lím, tak nevím, proč to vlastně píšu. Nikdy jsem žádnou hru si­mu­lací ne­min­ma­xo­val a vlastně ani nechci.

Ale nebude nijak těžké ten pro­gram napsat. Jeho cílem by nebylo naučit po­čí­tač, jak hrát danou hru, ale jen otes­to­vat ně­ko­lik uži­va­te­lem de­fi­no­va­ných stra­te­gií, které pre­fe­rují určité akce před jinými. Ani zda­leka by nešlo o umělou in­te­li­genci, ani o stro­jové učení. Možná, se za­vře­nýma očima, bychom tom mohli ozna­čo­vat za ne­pří­liš po­kro­či­lou sta­tis­tika od někoho, kdo sta­tis­tice ne­ro­zumí.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz