k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Méně metrik pro klidnější život

29. 8. 2019 — k47 (♪)

Uvě­do­mil jsem si jednu věc: Po po­sled­ním re­de­signu twit­teru ze stránky s ti­me­line zmizel počet followerů. Bývalo to tak, že nalevo trů­nilo vaše jméno a pod ním tři čísla, kolik lidí sle­du­jete, kolik sle­duje vás a ještě jedno, na které si už ne­vzpo­mí­nám, ty teď zmi­zely.

Všiml jsem si toho poté, co jsem (jako ob­vykle) poslal nějaký stu­pidní tweet a začal pře­mýš­let, kolik lidí mě asi pře­stane sle­do­vat. Chtěl jsem se po­dí­vat na počet followerů a v tom mě to trklo: Číslo už ně­ko­lik měsíců není vidět na hlavní stránce a během té doby mi ani jednou ne­chy­bělo.

Když jsem měl číslo ne­u­stále na očích, stalo se hlavní me­t­ri­kou a nutilo mě ne­u­stále po­chy­bo­vat o tom, co na soc-netu dělám. Vždy, když počet sle­du­jí­cích klesl o jed­noho nebo o dva, jsem to hned viděl, oka­mžitě mi bylo při­po­me­nuto, že podle téhle na­ho­dilé me­t­riky jsem klesl. Ra­ci­o­nálně jsem věděl, že je to ne­smysl, že jde o kon­tra­pro­duk­tivní myš­lenky, ale pod­vě­domě mě to stále hlo­dalo, cítil jsem po­vin­nost pad­nout do noty ně­ko­lika stov­kám na­ho­li­dých lidí, kteří se sami vy­brali za pu­b­li­kum. Je to jako ten ob­rá­zek kuřete s ná­pi­sem „ne­dí­vejte se na tohle kuře.“ Je velice těžké ne­vě­no­vat po­zor­nost něčemu, co máme pořád na očích. Ale jakmile Číslo zmi­zelo, zmi­zelo i nutkání se Číslu při­způ­so­bit.

Jde o drob­nost, ale efekt je ne­po­pi­ra­telný, so­ci­ální síť se tak stala o ma­ličko lepším ná­stro­jem pro ko­mu­ni­kaci a so­ci­ální in­ter­akce.

Ma­ličko lepší, ale změna ne­za­chází dost daleko. Čísla a me­t­riky se stále hrdě uka­zují pod každým twee­tem a slouží jako proxy pro hod­notu sdě­lení, jako mustr podle kte­rého oka­mžitě a ne­vě­domky měříme kva­litu. V New Yor­keru jsem loni četl článek o tom, jak se no­vi­nář roz­hodl skon­co­vat se všemi čísly. Do pro­hlí­žeče na­in­sta­lo­val roz­ší­ření, které je jako lusk­nu­tím prstu vy­ma­zalo a vý­sled­kem byl docela jiný twit­ter – osobní pro­stor, který není s velkou píli na­vr­žen tak, aby uži­va­tele pře­mě­nil na neu­ro­tic­kou myš, která se žene za co nej­vět­šími čísly, ale ko­mu­ni­kuje, in­ter­a­guje a žije v di­gi­tál­ním pro­středí. Je to web, který při­po­míná méně to­várnu a více ko­lo­nádu.


+1: K sou­čas­nému hnutí/vý­střelku quan­ti­fied self by měl vznik­nout pro­ti­proud un-quan­ti­fied self.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz