k47.cz
výběr kolo foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ | twitter RSS
««« »»»

Měsíc měsíce

14. 10. 2019 — k47

Po­slední dobou se ke mně ne­zá­visle na sobě do­stala celá řada fak­to­idů o oběž­ni­cích vesmír­ných těles. Nej­spíš jde o další ukázku Baader-Me­inho­fova efektu, kdy si něčeho všimnu jednou a pak si toho všímám pořád.

Popíšu vám si­tu­aci v jaké ob­vykle pro­bíhá moje vší­mání: Ne­u­stále čtu různé smetí, nej­spíš víc než bych měl, z větší části v po­steli s lap­to­pem peč­livě vy­ba­lan­co­va­ným na hrudi. Tak vypadá op­ti­mální pozice pro při­jí­mání zna­lostí, pro­tože když po­tře­buju čas na zpra­co­vání nově na­bi­tých vě­do­mostí, můžu no­te­book za­klap­nout a ode­brat se (stále vleže) do pozice hlu­bo­kého pře­mýš­lení se za­vře­nýma očima. Občas na­ra­zím na něco za­jí­ma­vého, co by někdy v bu­doucnu mohlo na­pl­nit seznam na­ho­di­lých fak­to­idů, které sem občas házím, zapíšu to a čtu dál.

Tak za prvé jsem si zapsal, že měsíce můžou mít vlastní měsíce (an­g­licky se jím říká mo­on­moon). Žádný takový jsme zatím ne­zpo­zo­ro­vali, ale te­o­re­ticky tomuto uspo­řá­dání nic ne­brání. Víme o po­div­ných rov­ní­ko­vých horách na Iapetu, je­jichž původ může být spo­jený s oběž­nicí tohoto měsíce. As­t­ro­no­mům se zatím ne­po­da­řilo ani zpo­zo­ro­vat jediný exo-měsíc mimo slu­neční sou­stavu. Chvíli tu byl jeden planý po­plach, ale ten se ukázal být planým. Může se to stát, zatím jen prostě nevíme. As­t­ro­no­mové navíc od­ha­dují, že může exis­to­vat stejné množ­ství oby­va­tel­ných exo-měsíců jako oby­va­tel­ných exo-planet. Velká část planet mimo slu­neční sou­stavu, o kte­rých víme, jsou obři ve­li­kosti Ju­pi­teru obí­ha­jící blízko své hvězdy (ty jdou nej­snáze de­te­ko­vat). Takové gi­ganty ne­mů­žeme obývat i kdyby se na­chá­zeli v oby­va­telné zóně (nemají pevný povrch a pomalu klesat at­mo­sfé­rou vodíku, která houstne a ply­nule pře­chází v ka­pa­linu a pak kov, není žádný život), ale nějaký jejich měsíc může být vhodný k životu.

Takže možná první vesmírné těleso, které ko­lo­ni­zu­jeme mimo gra­vi­tační pro­past hvězdy Sol, bude ob­rov­ský měsíc plyn­ného obra. Nebo taky ne, pro­tože dvě nej­bližší hvězdy mají malé pla­nety. Ta obí­ha­jící kolem Pro­xima Cen­tauri je velká asi jako Země a ta kolem Bar­nar­dovy hvězdy jako čtyři Země. Takže tak.

Pak jsem taky zakopl o kom­pletní mapu po­vrchu měsíce. To může vy­pa­dat za­jí­mavě, ale není. Na měsíci není nic moc k vidění a když jste viděli jeden kráter, viděli jste je všechny. Začal jsem proto hledat místa, kde při­stáli lidé a bez přes­ných sou­řad­nic by je nebylo možné ob­je­vit. Tady je Apollo 11, tady Apollo 15tady Apollo 16. Zvláštní před­stava, šlo o jeden z nej­vět­ších pro­jektů lid­stva, ale přesto po sobě za­ne­chal jen ně­ko­lik při­stá­va­cích modulů a stopy vy­jež­děné do po­vrchu mrt­vého měsíce.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz