Měsíc měsíce

Poslední dobou se ke mně nezávisle na sobě dostala celá řada faktoidů o oběžnicích vesmírných těles. Nejspíš jde o další ukázku Baader-Meinhofova efektu, kdy si něčeho všimnu jednou a pak si toho všímám pořád.

Popíšu vám situaci v jaké obvykle probíhá moje všímání: Neustále čtu různé smetí, nejspíš víc než bych měl, z větší části v posteli s laptopem pečlivě vybalancovaným na hrudi. Tak vypadá optimální pozice pro přijímání znalostí, protože když potřebuju čas na zpracování nově nabitých vědomostí, můžu notebook zaklapnout a odebrat se (stále vleže) do pozice hlubokého přemýšlení se zavřenýma očima. Občas narazím na něco zajímavého, co by někdy v budoucnu mohlo naplnit seznam nahodilých faktoidů, které sem občas házím, zapíšu to a čtu dál.

Tak za prvé jsem si zapsal, že měsíce můžou mít vlastní měsíce (anglicky se jím říká moonmoon). Žádný takový jsme zatím nezpozorovali, ale teoreticky tomuto uspořádání nic nebrání. Víme o podivných rovníkových horách na Iapetu, jejichž původ může být spojený s oběžnicí tohoto měsíce. Astronomům se zatím nepodařilo ani zpozorovat jediný exo-měsíc mimo sluneční soustavu. Chvíli tu byl jeden planý poplach, ale ten se ukázal být planým. Může se to stát, zatím jen prostě nevíme. Astronomové navíc odhadují, že může existovat stejné množství obyvatelných exo-měsíců jako obyvatelných exo-planet. Velká část planet mimo sluneční soustavu, o kterých víme, jsou obři velikosti Jupiteru obíhající blízko své hvězdy (ty jdou nejsnáze detekovat). Takové giganty nemůžeme obývat i kdyby se nacházeli v obyvatelné zóně (nemají pevný povrch a pomalu klesat atmosférou vodíku, která houstne a plynule přechází v kapalinu a pak kov, není žádný život), ale nějaký jejich měsíc může být vhodný k životu.

Takže možná první vesmírné těleso, které kolonizujeme mimo gravitační propast hvězdy Sol, bude obrovský měsíc plynného obra. Nebo taky ne, protože dvě nejbližší hvězdy mají malé planety. Ta obíhající kolem Proxima Centauri je velká asi jako Země a ta kolem Barnardovy hvězdy jako čtyři Země. Takže tak.

Pak jsem taky zakopl o kompletní mapu povrchu měsíce. To může vypadat zajímavě, ale není. Na měsíci není nic moc k vidění a když jste viděli jeden kráter, viděli jste je všechny. Začal jsem proto hledat místa, kde přistáli lidé a bez přesných souřadnic by je nebylo možné objevit. Tady je Apollo 11, tady Apollo 15 a tady Apollo 16. Zvláštní představa, šlo o jeden z největších projektů lidstva, ale přesto po sobě zanechal jen několik přistávacích modulů a stopy vyježděné do povrchu mrtvého měsíce.