Město, které zmizelo

Ope­race Ma­tička Me­t­ro­po­lis, to volné se­sku­pení ur­bexerů a čumilů, kte­rému jsem ne­vě­domky po­skytl jméno, ožila & její ne­o­hro­žený vůdce vedl výpad do zkor­na­tě­lých tepen srdce tohoto umí­ra­jí­cího města, které ještě v roce 1920 ne­e­xis­to­valo tak, jak ho známe dnes.

Kroky ten­to­krát smě­řo­valy na Smí­chov, pri­márně do stínů jeho in­dustri­ální his­to­rie, dnes již za­hla­zené, kromě ně­ko­lika ar­te­faktů a stop vi­di­tel­ných jen pro ty správné oči, které vědí, kam se dívat. Z Ringho­f­fe­ro­vých závodů zů­stala jen pla­keta ve formě ná­raz­níku a ně­ko­lik metrů sle­pých kolejí stále za­sa­ze­ných do sil­nice. Freska zla­tého anděla, podle kte­rého se Anděl jme­nuje Anděl, se skrývá v zá­krutě uličky u es­ka­lá­toru. Sta­nice metra stále nese stopy so­vět­ského přá­tel­ství. A tak dále a tak dále.

To všechno bylo pěkné, ale jako ob­vykle nej­větší vi­zu­ální zájem ve mě vzbu­dily obrazy in­dustri­ál­ního roz­kladu, který stále nebyl od­kli­zen novou blýs­ka­vou zá­stav­bou a městem prokvétá jako kře­čové žíly plné prachu a rzi.