k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Máš čas?

11. 6. 2019 — k47 (♪)

Jestli z hloubi duše něco ne­sná­ším, pak je to ver­bální manévr, kdy někdo vyžádá sou­hlas před tím, než pro­zradí, na co mě při­nu­til kýv­nout.

Je to jed­no­du­ché: Osoba X chce s něčím pomoct a zeptá se: „Máš zítra čas?“ Pro­tože nic nemáte na plánu, jste více méně nuceni kýv­nout, nevíte jen jestli chcete a ne­mů­žete přece tak­ticky lhát pořád. Teprve potom osoba X upřesní: „Po­tře­buji pomoct s Y.“ A pro­tože jste řekli, že čas máte, čeká se, že po­mů­žete. Osoba X vás uvěz­nila ve svém ma­né­vru. Když se vám začne vařit krev v žilách, je to zcela opráv­něná reakce, osoba X je ré­to­ricky podlá svině.

Když se ukáže, že ak­ti­vita Y před­sta­vuje čtyři hodiny tahání me­nhirů do kopce holýma rukama nebo něco ke zbláz­nění nud­ného, co me­zi­ná­rodní právo po­va­žuje za formu mučení, do­da­tečné od­mít­nutí bude pů­so­bit ne­mravně.

Kdyby to řekla v opač­ném pořadí: „Po­tře­buji pomoct s Y, máš čas?“ vy­lo­žila by karty na stůl jako muže/žena/dítě a já bych mohl zvážit, jestli chci nebo ne a podle toho mít nebo nemít čas. Ré­to­rický manévr osoby X vás buď uvězní nebo z vás udělá ne­sluš­ného je­dince a ani jedna va­ri­anta není ide­ální.

I když po­slední dobou mě to moc ne­trápí, když jsem pře­stal fun­go­vat v so­ci­ální rovině.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz