Promarněte víc času na internetu!

S. někdy (ne)dávno na svém link-blogu postnul článek Consume less, create more o tom, že bychom neměli být bezmyšlenkovité zombie skloněné nad chytrými telefony neustále krmící hladové mozky přívalem lehko stravitelné návykové zábavy a místo toho bychom měli začít něco produkovat. Konzumovat méně, tvořit víc. S tím není těžké souhlasit, něco tvořit je nesmírně naplňující činnost. (Ironicky článek samotný zapadá do kategorie lehké konzumace proti které sám brojí. To teď přejdu.) Autor ale velice rychle přejde do extrému a začne orodovat, že jakákoli konzumace, jakékoli čtení, jakékoli aktivita, která nevede ke hmatatelnému výsledku, je bezvýznamná a my, aktivní & produktivní jedinci vyčnívající nad zombie prázdnýma očima čučící do telefonů, bychom se ji měli vyvarovat jako čert kříže.

S tím závěrem nesouhlasím, protože za to, jaký dnes jsem, může z velké části nečinné brouzdání internetem & bezhlavá konzumace. Proto jsem objevil programovací jazyk Scala, proto jsem začal s focením, tak jsem našel svou politickou pozici, to nastartovalo nejlepší roky téhle mizerné existence, kdy jsem si připadal, že někam patřím. Tohle všechno začalo jako konzumace proudu internetových nesmyslů, kterými jsem jenom chtěl zaplácnout hodinu nebo dvě, ale v korytě se občas objevily klenoty, Zaháčkovaly mě jako chycenou rybu a pak postupně vedly k něčemu většímu, něčemu, co mělo smysl.

Někdy potřebujeme zbloudilý impulz, aby nastartoval motor mozkových pochodů. Dneska jsem si připadal extra mizerně, naladil mozek na mrtvý kanál a se skelnýma očima sjížděl videa od Wendoveru. Když mi na periferii smyslů doléhalo video o životě v jaderných ponorkách, na mysl se mi vrátila idea povídky, nad kterou jsem kdysi dumal, ale nenašel zajímavý úhel a proto ji poslal k ledu. Začal jsem o ní zas přemýšlet a všechny ty faktoidy, jinak zcela zbytečné, přinášely nový pohled na rozpracovaný materiál. Tak třeba jídlo: Posádky amerických ponorek jsou pod vodou obvykle 77 dnů a čerstvé jídlo nevydrží věčně. Čím víc se blíží konec mise, tím je jídlo horší. Jak by asi vypadalo nasazení trvající jeden rok? Jiné video o lidské hibernaci pro mezihvězdné lety poskytlo další materiál & další inspiraci. Výsledkem toho neproduktivního mrhání časem nakonec může být povídka (provizorní název Krabice), možná, možná ne. Musím přestat konzumovat & začít produkovat.

Souhlasím s tím, že omezit prázdné aktivity, po kterých se nesnášíte & připadáte si, že jste ztratili kus života, je asi dobré. Všichni máme určitou hierarchii, kdy cítíme, že X má větší přínos než Y a podle toho bychom se měli řídit, ale nikdy proboha nezacházejte do krajnosti. Tam číhá jen zlo.