Ložiska se musí točit

Na kole se nachází jen několik málo oblastí na kterých záleží – ložiska a ta se musí perfektně točit – osy šlapek a osy kol. Vše ostatní je jen strukturální balast, který tyto ložiska drží na místě. Rám může být obalený blátem, sopečným popelem, mechem nebo zaschlou krví nemluvňat, ale když jsou ložiska v mobilním stavu, kolo jezdí.

Nedávno mi v kole něco začalo cvakat. Frekvence cvakání byla svázaná s frekvencí šlapání, takže šlo o něco ve středu nebo ve šlapkách. Minule to byly šlapky. Není problém, hodím kolo na řídítka, vyhrabu klíč 15 a 5 milimetrový inbus, utáhnu & za chvíli je hotovo.

Jako první krok bylo třeba omlátit krustu bahna a jehličí (počasí v poslední době nebylo zrovna příznivé), když jsem pak roztočil pedály, ozvalo se rytmické chroupání a začalo být nad slunce jasné, že problém je v ložiscích. Po vyšroubování misek jsem se zaposlouchal do jejich zvuku. Levé jelo hladce a měkce jako nahé dítě po skluzavce namazané máslem, pravé vydávalo suchý zvuk jako sípání astmatického ohaře. Problém musel být právě v něm.

Mám druhý pár misek v záloze. Plánem je provozovat jeden horší pár na podzim/zimu, kdy je mokro a jízda se spíš podobá plavání v bahně, a nic se nestane, když se rez prožere skrz, a jeden v excelentním stavu pro letní stovky kilometrů.

Internet mě naučil jak rozebrat misku s ložisky – stačí šroubovákem zvednout černou krytku (pozor praská) a pak černé těsnění. První pohled ukázal neveselý stav. V ložisku bylo jen minimum vazelíny a některé povrchy jevily známky rzi. Dostala se tam voda a vymlela všechen lubrikant.

Mám zálohu, nic nemůžu pokazit, co kdybych to zkusil opravit – vyčistit ložiska, napěchovat vazelínou a pak se uvidí. Po důkladném vydrhnutí v lázni odmašťovače ložisko vypadalo čistě, ale bylo zadrhlé. Propláchl jsem ho pod kohoutkem a pak vysušil (to shodou náhod bylo poprvé, co jsem za posledních asi pět let použil fén). Pak jsem do ložiska naložil vazelínu a hele: točí se hladce. Ne s tou sametovou měkkostí jako nové, ale lépe, než předtím. Je mi jasné, že jde jen stěží o ideální postup, ale jak říkal Johny Truant v House of Leaves: „It may be the wrong decision, but fuck it, it's mine.“ A hlavně to bylo skoro zadarmo, když nepočítám čas a plivanec odmašťovače, který bude recyklován a použit opakovaně.

A pointa celé téhle tirády? DIY je život & vytvářet vlastníma rukama něco hmatatelného (co zároveň netrpí odcizením) je fantastický pocit i když jde o maličkosti & triviality.

Nedávno se mi zdál zvláštní sen. Zažil jsem v něm zjevení a uvědomil si, že si už nikdy nemůžu koupit nové oblečení, které nikdo dřív nenosil, protože představuje příliš velkou ekologickou zátěž. Jediné tričko potřebuje 2700 litrů vody a to nemůžu mít na svědomí.

Nevím jestli tak chci žít, ale omezovat spotřebu a opravovat rozbité je krok směrem do snu.