Diktát menšiny

Když uslyšíte, že většina ustupuje menšině nebo něco na ten způsob, jde obvykle o varovný signál, že jste právě potkali jednoho z nich, ale je to pravda. Žije mezi námi menšina, jejímuž životnímu stylu jsme se všichni museli přizpůsobovat, otravovala nás svým jedem, ubírala nám týdny a měsíce života a my, mlčící většina, jsme mlčeli a trpěli.

Řeč je samozřejmě o kuřácích.

V Čechách denně kouří 2 miliony lidí, pětinová menšina respektive čtvrtinová, když odpočítáme kohortu jedinců pod 18, kteří zaručeně a bez nejmenších pochybností nevzali cigaretu do ruky. Pro ně jsme vystavěli infrastrukturu popelníků na každém stole a pro ně se restaurace a hospody na dlouhé roky změnily na nechutné kobky udíren.

Je to jedna z těch věcí, která nedává smysl, když se nad ní pořádně zamyslíte. Nemá ani ekonomický smysl – pokud je většina nekuřáků, měla by být i většina veřejných podniků nekuřáckých. Volit peněženkou a tak podobně. Ale tak to z nějakého důvodu nebylo a mlčící většina mlčela. Jo jasně, klidně na mě dýchej karcinogenní splašky, tak si představuji ideální večer.

Není na tom nic překvapivého a teď, dva roky po zákazu veřejného tabákování, jde o irelevantní mozkový pochod, ale stejně – ohnout všechno k chuti něčího destruktivního návyku je pochybné.

Tohle jsou důvody, proč považuji ožraly za menší nepříjemnost, než kuřáky. Opilci můžou být agresivní s tendencí diskutovat pěstmi, ale to jen v extrémních případech. Na druhou stranu kuřáci otravují ovzduší ostatních neustále.