k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

To je moje krev a já ji chci zpátky

15. 10. 2019 — k47 (♪)

Musím se vám s něčím svěřit: Ne­sná­ším komáry. S ostat­ními ži­vo­či­chy, kteří vletí do Cely nemám pro­blém. Nechám je tam spo­ko­jeně blou­dit a hla­do­vět den nebo dva, pak je chytím a vy­ho­dím ven bez li­kvi­dace. Ale komáři jsou svině, už jen to jejich bzu­čení. Není nic hor­šího, než za­slech­nout vysoký tón ko­má­řích křídel těsně před oka­mži­kem, kdy byste jinak usnuli. S tím je konec, když víte, že aspoň jeden komár žije na stejné po­lo­kouli jako vy. Ne­mů­žete za­mhou­řit oči dokud ona kr­ve­žíz­nivá diptera nebude na kaši.

Když se mi rukou po­da­řilo plác­nout jed­noho komára & zá­ro­veň ho úplně ne­roz­ma­ší­ro­vat, došlo mi, že jsem žád­ného (nebo spíš žádnou, jen samice sají krev) ne­podro­bil po­hledu makro-ob­jek­tivu. Tady ji máte v celé své kráse: Šest nohou, dvě křídla, dvě slo­žené oči a jeden masivní bodák – na­prosto ne­chutné.

To ale není všechno. Našel jsem ještě jedno tělo, pa­t­řilo mrt­vému ko­má­rovi, který mě ve spánku po­bo­dal, tím mě v nej­hlubší noci pro­bu­dil, jen aby se mu vzá­pětí do­stalo spra­ve­dl­nosti – byl ob­da­řen dávkou mi­lo­srd­ného bi­o­litu. Na ná­sle­du­jící makro-da­guerro­ty­pii je vy­ob­ra­zeno jeho tělo. Za po­zor­nost ne­stojí fakt, že mu chybí nohy nebo jedno křídlo, ale pře­de­vším čer­vená barva ko­má­řího břicha. To je moje krev. On mi ji ukradl a já ji chci zpátky.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz