Klíště

Je možné, že koncem května budu mrtvý. Pravda, jde o astronomicky malou šanci, ale není možné ji zcela ignorovat, někdo musí být ten nešťastník, ze kterého se stane neveselá statistika.

Ok, asi takhle: Kouslo mě klíště & v návaznosti na to jsem začal číst o nákazách, které tito roztomilí krev sající pavoukovi šíří. Jednak nás oblažují Lymskou boreliózou (ta nestojí příliš za řeč, protože jako bakteriální infekce je možná ji vymýtit antibiotiky) a pak také klíšťovou encefalitidou – virovou infekcí postihující mozek a nervovou soustavu, proti které neexistuje lék. Když se nakazíte, nezbývá vám než ležet a čekat, že se právě z vás nestane ta nepříjemná statistika.

Loni se jí u nás v Republice mezi horami nakazilo 712 lidí, i když počet případů byl vyšší, protože 712 je případů s plnohodnotným zánětem mozku a mozkových blan, nikoli mírnějších průběhů, které mají jen symptomy mírné chřipky. Rusko a Evropa ročně hlásí 5000-7000 případů.

Když se nakažený dostane do konečného stadia zánětu mozkoblan, nečeká ho nic pěkného. Inkubační doba choroby bývá 7 až 14 dnů, pak následují chřipkové symptomy – horečka, nevolnost, malátnost, bolesti hlavy, svalů, zvracení. Ty do týdne vymizí a po týdnu ticha následuje fáze číslo dvě – frontální útok na nervovou soustavu – hrozivé bolesti hlavy, vysoké horečky, dezorientace, poruchami motorické koordinace. Mortalita se pohybuje mezi jedním a dvěma procenty a smrt přichází 5 až 7 dnů po vypuknutí neurologických příznaků. Hoďte si kostkou, i když se to nejspíš nestane vám, někdo se musí stát touto statistikou.

Těšit vás může fakt, že neexistuje lék a když přežijete, existuje nemalá šance, že si odnesete dlouhodobé nebo dokonce trvalé neurologické následky – ochrnutí, poruchy soustředění či snížení intelektuálního výkonu:

Až u 58% nakažených se rozvine postencefalitický syndrom a až 46 procent má trvalé následky. Zhoršenou paměť a sníženou koncentraci uvádí okolo 42 procent lidí, na častou únavu a vytrvávající bolesti hlavy si stěžuje polovina nakažených a to až po dobu roku od přisátí klíštěte. Poruchy řeči mívá 12 procent nemocných, paralýzu těla (ochrnutí) až 13 procent. Dlouhodobá nemoc ale v každém případě ovlivní kvalitu života pacientů a může změnit celý jejich dosavadní životní styl.

To by pro mě byla naprostá katastrofa, už teď ve „zdravém“ stavu mám tristní paměť a nikdo mi nerozumí, kdyby se to ještě zhoršilo, byl by to konec možnosti jakékoli sociální interakce.

Jaká je tedy šance, že po kousnutí odporným klepítkatce, bude následovat nákaza encefalitidou? Nevím přesně, ale můžu divoce odhadovat. Pokud podíl nakažených klíšťat přesáhne 1%, je vydáno varování. Protože o žádném takovém nevím, můžeme předpokládat, že se šance klíštěte-nositele pohybuje pod jedním procentem. Čím dříve odstraníte klíště, tím menší je pravděpodobnost přenosu – po dvou a více dnech 'začíná regurgitací zpětné pronikání viru z ústního ústrojí klíštěte do krve nebo do mízních cév'. Jednu věc jsem ve statistikách nenašel – 712 případů vypadá jako malé číslo, ale kolik lidí bylo kousnutých klíštětem? Kdyby to bylo jen 712, nákaza by byla stoprocentní. Takhle je to jedna neznámá, jejíž hodnotu můžeme dosadit dle úrovně vlastní paranoie a hypochondrie.

A když se choroba rozjede, máme šanci 1-2%, že nás to položí (smrt je pro ročníky nad padesát 15× pravděpodobnější). Takže z toho by si pesimista mohla odvodit, že existuje šance řekněme 0.01%, že po kousnutí klíštětem zaklepe bačkorama. To nevypadá nijak vesele, ale když vezmete v potaz fakt, že po třicítce máte celkovou šanci asi 0.1% – 10× vyšší – že se nedožijete dalších narozenin, ztratí se to.

S přihlédnutím k neúprosnosti kosmu a krutosti náhody to nevypadá zas tak zle.

Jedinou efektivní možnost obrany je (jako obvykle) očkování – tři dávky a pak každých pět let doplnit protilátky. Technicky vzato jsem také očkovaný, technicky. Kdysi ve stádiu pulce jsem dostal všechny tři dávky, pak jsem mnoho let vynechal, chtěl jsem dotankovat, ale skončilo to u jedné dávky. Nejspíš tedy mám imunitní systém aspoň trochu natrénovaný proti klíštěcím flavivirům a pokud si pamatuji dobře, co říkal můj oblíbený doktor, alespoň nějaká úroveň očkování ochrání před tím nejhorším průběhem onemocnění, takže neochrnu. Statisticky vzato.

V jednu chvíli jsem se přistihl, jak se dívám po takových těch kolech pro paraplegiky. Ještě ani nevím, jestli mám tu vzácnou smůlu a jsem vůbec nemocný a už přemýšlím, jestli bych preferoval ochrnout na ruce nebo na nohy a kolik by stálo invalidní kolo. Tohle je čiré šílenství. I když se někdo stane tou smutnou statistikou, nejspíš to nebudu já, nejspíš to nebudete ani vy. Ve statistice není snadné hledat útěchu, protože nikdy nedává jistotu. Není to jednoduché, ale ne nemožné.

+1: Encefalitida se také může přenášet prostřednictvím nepasterovaného kozího nebo ovčího sýra a mléčných výrobků. Další důvod se vyhýbat téhle bílé břečce.

+2: Mimochodem nejsem hypochondr. Ten je přesvědčený, že má nějaké hrozivé zdravotní potíže a dělá kolem toho hrozný povyk. Já jsem přesvědčený, že mám hrozivé zdravotní problémy, ale vůbec nijak se je nesnažím řešit. Statisticky vzato jde o planý poplach, který nic neznamená.