k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Kolo, kolo, kolo, *nádech*, kolo, kolo, kolo

16. 2. 2019 — k47 (♪)

Jakmile ráno otevřu oči v hlavně mi zní jediné: kolo, kolo, kolo. Ale ještě je tma a musím ne­tr­pě­livě čekat, za­tímco mi v hlavě stále zní kolo, kolo, kolo. Pak se ko­nečně ro­ze­dní, zkon­t­ro­luji směr a sílu větru, po­dí­vám se na tep­lo­měr (tři nad nulou, luxus), za­le­pím boty žlutou gafou, aby mi ne­u­mrzly prsty (vysoce mo­bilní bez­do­mo­vec je podle Vogue styl pro rok 2019) & jedu. Kolo, kolo, kolo.

Bicykl je jediná věc, která mi ještě při­náší nějaké po­tě­šení a počasí se v po­sled­ních dnech láme ve pro­spěch jízdy, tak toho musím využít. V jedné ob­zvláště temné chvíli mě na­padlo – a nejde o před­se­vzetí, to mějte na paměti – že by bylo fajn ujet aspoň 3650 ki­lo­me­trů za rok 2019. Jestli toho chci do­sáh­nout, musím začít brzo a co víc, po­tře­buji to. Nejsem ve formě a podle BMI nejsem ani v normě. Spe­ci­álně pro mě museli zavést novou ka­te­go­rii za obe­zi­tou, ale to od­bo­čuji. Sil­nice, i za­padlé boční spoj­nice as­faltu, jsou re­la­tivně suché a přímo zvou k hltání ki­lo­me­trů. Pravda, cesty musím plá­no­vat jinak než ob­vykle, zcela se vy­hnout lesním cestám a najet na frek­ven­to­vaný asfalt. Všechno stojí a padá s plá­no­vá­ním. Do­prava má systo­lický rytmus – do­po­ledne smě­řuje tam a od­po­ledne zpátky. Když to střihnu jedním směrem, asfalt je ob­zvlášť klidný a mám pruh jen pro sebe. Navíc, když jedu ko­lečko po směru ho­di­no­vých ru­či­ček, vždy za­bo­čuji do­prava a nikdy tak ne­mu­sím křížit frek­ven­to­vaný druhý pruh. Kolo, kolo, kolo.

Měl jsem vo­zovku jen pro sebe také proto, jak se zdá, v těchto dnech na kole nikdo ne­jezdí. Ne­zá­leží jestli je víkend nebo všední den, nikde nikdo. Nedává to žádný smysl, počasí není zas tak ne­pří­z­nivé, jen trochu vody & trochu zimy. Ale di­le­tanti nej­spíš zů­stá­vají u krbů a pro­fe­si­o­ná­lové tré­nují na ro­to­pe­dech. Kolo, kolo, kolo.

Jediní jezdci zů­stá­vají ve měs­tech, jde o kádr užit­ko­vých cyk­listů, kteří po­u­ží­vají kolo jako pri­mární do­pravní pro­stře­dek. Ně­ko­li­krát jsem potkal spe­ci­ál­ního blázna na sil­nič­ním kole ob­těž­ka­ném batohy, který jezdí zá­sadně bez helmy. Jeho jed­ni­nou ochra­nou před újmou byl šátek a pocit vlastní ne­zra­ni­tel­nosti. (Vez­měte si helmu. Můžete být tvr­do­hlaví, ale v po­rov­nání se zemí má kon­zis­tenci shnilé bram­bory.)

Na cestách jsem po­tká­val jiné entity, jako třeba psy. V jednom oka­mžiku, kdy jsem zrovna padal ze sedla, se za mnou ob­je­vil fle­katý pří­tulný ka­ma­rád. Chvíli se mnou běžel a proto že jsem zrovna brus­lil na le­do­vaté vo­zovce & ne­u­stále se na­chá­zel ve stavu pádu, stíhal. Byl to jeden z těch ves­nic­kých pod­vraťáků, kteří po­le­há­vají na návsi nebo vesele štrá­dují uli­cemi, ale nikdo se je ne­snaží za­sta­vit a vrátit vlast­ní­kům. Prostě patří do ves­nice.

Jindy mi zas cestu zkří­žila srnka. Stála za­křik­nutě na as­faltu, les nalevo, les na­pravo, a oka­mžik na mě zírala, než se roz­hodla vzít čáru a zmizet v bez­peč­ném stínu stromů. Ko­pýtka za­kla­pala na as­faltu a zvíře ele­gantně usko­čilo. A na­ra­zilo do drá­tě­ného plotu obory. Od­ra­zila se zpátky na sil­nici, ještě více zma­tená, kolo se blí­žilo, panika v jejím zví­ře­cím mozku, který zná jenom strach, hlad a sex, sílila. Zku­sila to ještě jednou. Další skok do ne­vi­di­telné pře­kážky. Od­padla jako bram­bora. Tudy to ne­pů­jde, po­cho­pila a ko­pýtka zase za­ci­pi­tala po as­faltu, pak to vzala škar­pou kolem obory a zmi­zela v lese. Srnka je příliš ele­gantní zvíře na ta­ko­vé­hle ne­zdary.

V po­znám­kách o zvláštn­tech sel­ká­ních v sedle kola jsem měl uve­deno „husí alarm“, ale za boha si ne­vy­ba­vuji, co přesně to mělo zna­me­nat. Husí alarm? Husa, která hlí­dala barák a když se někdo při­blí­žil začala kejhat? Možná? Ve ves­ni­cích kolem cely je možné na­ra­zit téměř na všechno a tohle by nijak ne­vy­bo­čo­valo z míst­ního inbred­ního ko­lo­ritu.

Napsal jsem spoustu slov, ale teď nevím jak to celé za­kon­čit. Co třeba kolo, kolo, kolo?

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz