k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Zapalte si své vlastní knihkupectví lomeno kavárnu

19. 1. 2019 — k47 (♪)

Po dlouhé době přišel čas na novou po­vídku Ke­ro­sin. Tedy ne zast tak novou, napsal jsem ji v lis­to­padu 2017.

Kon­text: Na vče­rej­ším čtení jsem učinil ne­plá­no­vané, ne­žá­dané (a po­pravdě ne­chtěné) im­proptu čtení té­ma­tické po­vídky ve které fi­gu­ruje jeden muž, který se za­pá­lil, pět hodin potom, co se na Vác­la­vaxu sku­tečně někdo za­pá­lil. Zpětně je jasné, že to byla chyba, neměl jsem nikam chodit a místo toho na plný úvazek tlít v Cele. Co by se změ­nilo?

Na druhou stranu se mi líbí, že nikdo na za­čátku neměl tušení, kdo jsem a nikdo to ne­vě­děl ani na konci. To je plus. Osa­mo­cená reakce se nesla v duchu „můžu si to někde pře­číst?“, což zní jako kód pro: Nebylo ro­zu­mět ani slovo. Do se­znamu hříchů můžu přidat, že nikdo ne­ro­zu­měl a když ano, zka­zilo mu to náladu. Šlo o do té doby be­ze­jmenný frag­ment (na místě dostal jméno Ke­ro­sin) o muži, který došel na Vác­la­vák pod Koně, tam si sedl na plas­to­vou židli, polil se ben­zí­nem a za­pá­lil. Celé to je za­mýš­leno jako část vět­šího celku, který tvoří finále do­om­sday party a vy­rov­nává se s trochu jinou even­tu­a­li­tou konce světa. Ty ob­vykle po­čí­tají s ex­ter­ním agen­tem nebo omylem na straně lid­stva. Ale co když prostě pře­sta­neme mít sílu žít tváří v tvář věč­nosti a ve velkém to dob­ro­volně za­ba­líme? Není žádný zá­važný důvod se za­pá­lit, ale stejně tak není žádný důvod po­kra­čo­vat v životě bez ke­ro­sinu na kůži a zá­palce v ne­roz­hod­nu­tých prs­tech. Stěží jde o novou myš­lenku, nicméně mě dlou­ho­době při­ta­huje (na­pří­klad Stro­jovny jsou na ní po­sta­vené).

I když může jít o po­vrchně ak­tu­ální věc, jde o zcela ne­vhodný ma­te­riál pro čtení v umě­lec­kých kli­kách. Po­u­čení pro příště, pokud něco ta­ko­vého na­stane: Ani se ne­sna­žit pre­zen­to­vat něco, co není poezie, pís­ničky nebo ne­vážná próza. Ne­stojí to za to. To není moje scéna, té­ma­ticky ani spo­le­čen­sky. Tedy asi takhle: spo­le­čen­sky není nic moje scéna, ta je vždy plná se­vře­ných klik, zcela ne­pro­nik­nu­tel­ných pro out­si­dera se stěží jedním kon­tak­tem, jehož spo­le­čen­ské a vy­ja­d­řo­vací schop­nosti práv­ník jednou popsal jako „na úrovni vá­leč­ného zlo­činu.“ ████████████████████████████████████████

Neměl by exis­to­vat žádný záznam a tak je je­di­ným dů­ka­zem Ke­ro­sin tady na k47čce.


Run boy run! This world is not made for you

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz