Co Babiš udělal tentokrát?

Další den, další demonstrace. Za poslední rok už šestá – komunista/mlátička, nezávislost médií, slovenská diaspora za Kuciaka, slušná vláda, proti KSČM u moci a za rezignaci Babiše, pošpiněného machinacemi sahající až na Krym. A to jsou jen ty na kterých jsem byl – záměrně nebo jen náhodou – přítomný osobně.

Pořádaly se další, většina z nich se přímo nebo tangenciálně dotýkaly jedné konkrétní Ropuchy sedící na prameni, pro kterou je dle dostupných indicií tento stát pouhé rozšíření podnikatelských aktivit. Pro třicet procent populace Republiky právě tohle představuje ideál, kterému vhodí hlas do urny. Přesto mu teče do bot takovým stylem, že by to zahanbilo i Titanic a Musí hrabat stále hlouběji a hlouběji, jen aby se udržel nad vodou. Plán Ropuchy pro pozorovatele zvenčí vypadá nějak takhle: Nikdy nepřiznat byť jen stopové množství viny, nikdy neodstoupit (to by implikovalo možnost viny) a snažit se očistit za každou cenu. Cynik by řekl, že právě proto teď, když se obvinění z podvodů a maligní konspirace blíží, došlo k bleskové výměně na postu ministr(a|yně) spravedlnosti. Starý ministr se zrovna teď rozhodl obejít a spravedlnost Ropuše kryje nové kulometné hnízdo Benešové. Ta je pozitivně nakloněná šílenství prezidenta, jehož mozkovna se definitivně propadla do sebe a teď většinu času dělí mezi servilním olizováním čínských pat a stařeckými paranoidními záchvaty.

Doufejme že začala zvonit hrana. Kdyby se Ropuše dostalo spravedlnosti dnes, tak od zítřka začne hnít v pekle. Ale on je to podnikatel a tak doufám, že vydá memoár, kde dopodrobna a pravdivě vysvětlí, co se to mu sakra dělo. Byl by to jistě bestseller. Ale zatím stále operuje v módu: Za každou cenu hlavu nad vodou i když to bude stát pár trhlin v právním státě. Proto se před Hradem jednoho deštivého odpoledne sešla masa demonstrantů schovaná pod střechou deštníků, ze kterých vykukovaly transparenty, a vydala se městem na pochod za nezávislost justice.