Jídlo
Nějakým nedopatřením jsem se dostal do té části internetu, kde oslavují „molekulární gastronomii“ a z toho, co jsem viděl, se ve mě všechno bouřilo. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že tohle všechno je špatně na nějaké fundamentální úrovni. Určitě víte o čem mluvím: Pozérská jídla. Na talíři vám přistanou dvě kostky, které vypadají jako spálené maso, ale chutnají jako vzpomínky umírajícího námořníka a stojí asi tolik jako středně velká jachta. Na zapití vám pak dají zkumavku bublající do rytmu Ódy na radost, která má navodit smrtelný strach kamzíka trhaného na kusy vlky. Pozérská jídla pro pozéry, kteří disponují značnou hotovostí a jen omezeným úsudkem.
Přemýšlel jsem o tom a možná se dobral důvodu, proč se ve mě všechno příčí při představě téhle stravy: Jídlo je nezbytné. Jde o nutnost, všichni musíme jíst, každý z nás potřebuje kalorie, aby přežil. Pozérská kuchyně představuje fetišizaci biologické nezbytnosti.
Naproti tomu například divná a nepraktická kultura ve mě nevzbuzuje silnou negativní reakci. Možná to je z důvodu, že není nezbytná. Hudbu, divadlo, film nebo třeba alkohol nepotřebujeme k životu a extravagance v této ose nepůsobí jako skřípání nehtů na tabuli. Aby bylo jasno, když je něco příliš abstraktní, nepřátelské a nestravitelné, reflexivně pochybuji, jestli si někdo daný kulturní artefakt skutečně smyslně vychutnává. Nemůžu si pomoct, kloním se ke kousavé spekulaci, že jde o signalizaci ctnosti. Pokud je někdo vnímám, že věnuje čas „vysoké kultuře“, pak je rafinovaný, sofistikovaný a hodný obdivu1 . Je to trochu střelené, ale nejde útok na základní lidské hodnoty.
V letech dávno minulých jsem měl tendenci k velice specifickým a záměrně nepřátelským alkoholickým nápojům, a i když v poslední době rozhoduje jen parametr cena za mililitr etanolu, nemůžu se v tomto ohledu tvářit nadřazeně. Když jde o zbytnosti, jsou to jen hlouposti, když jde o nezbytnosti, je to frontální útok horní kasty movitých na zásadní podstatu nás nejen jako lidí, ale i jako živých organismů.
- Lidé, zdá se, mají tendenci nesrozumitelně prezentovaná témata automaticky považovat za zásadní a velice hluboké pravdy. (taky tady)