k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Jídlo

9. 11. 2019 — k47 (♪)

Ně­ja­kým ne­do­pat­ře­ním jsem se dostal do té části in­ter­netu, kde osla­vují „mo­le­ku­lární gastro­no­mii“ a z toho, co jsem viděl, se ve mě všechno bou­řilo. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že tohle všechno je špatně na nějaké fun­da­men­tální úrovni. Určitě víte o čem mluvím: Po­zér­ská jídla. Na talíři vám při­sta­nou dvě kostky, které vy­pa­dají jako spá­lené maso, ale chut­nají jako vzpo­mínky umí­ra­jí­cího ná­moř­níka a stojí asi tolik jako středně velká jachta. Na zapití vám pak dají zku­mavku bubla­jící do rytmu Ódy na radost, která má na­vo­dit smr­telný strach kam­zíka tr­ha­ného na kusy vlky. Po­zér­ská jídla pro pozéry, kteří dis­po­nují znač­nou ho­to­vostí a jen ome­ze­ným úsud­kem.

Pře­mýš­lel jsem o tom a možná se dobral důvodu, proč se mě mě všechno příčí při před­stavě téhle stravy: Jídlo je ne­zbytné. Jde o nut­nost, všichni musíme jíst, každý z nás po­tře­buje ka­lo­rie, aby přežil. Po­zér­ská ku­chyně před­sta­vuje fe­ti­ši­zaci bi­o­lo­gické ne­zbyt­nosti.

Na­proti tomu na­pří­klad divná a ne­prak­tická kul­tura ve mě ne­vzbu­zuje silnou ne­ga­tivní reakci. Možná to je z důvodu, že není ne­zbytná. Hudbu, di­va­dlo, film nebo třeba al­ko­hol ne­po­tře­bu­jeme k životu a ex­tra­va­gance v této ose ne­pů­sobí jako skří­pání nehtů na tabuli. Aby bylo jasno, když je něco příliš abs­traktní, ne­přá­tel­ské a ne­stra­vi­telné, re­fle­xivně po­chy­buji, jestli si někdo daný kul­turní ar­te­fakt sku­tečně smy­slně vy­chut­nává. Nemůžu si pomoct, kloním se ke kou­savé spe­ku­laci, že jde o sig­na­li­zaci ctnosti. Pokud je někdo vnímám, že věnuje čas „vysoké kul­tuře“, pak je ra­fi­no­vaný, so­fis­ti­ko­vaný a hodný obdivu1 . Je to trochu stře­lené, ale nejde útok na zá­kladní lidské hod­noty.

V letech dávno mi­nu­lých jsem měl ten­denci k velice spe­ci­fic­kým a zá­měrně ne­přá­tel­ským al­ko­ho­lic­kým ná­po­jům, a i když v po­slední době roz­ho­duje jen pa­ra­metr cena za mi­li­litr eta­nolu, nemůžu se v tomto ohledu tvářit nad­řa­zeně. Když jde o zbyt­nosti, jsou to jen hlouposti, když jde o ne­zbyt­nosti, ke to fron­tální útok horní kasty mo­vi­tých na zá­sadní pod­statu nás nejen jako lidí, ale i jako živých or­ga­nismů.


  1. Lidé, zdá se, mají ten­denci ne­sro­zu­mi­telně pre­zen­to­vaná témata au­to­ma­ticky po­va­žo­vat za zá­sadní a velice hlu­boké pravdy.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz