k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Že by jaro?

17. 2. 2019 — k47

Vče­rejší cyklo-pří­spě­vek jsem chtěl poslat do éteru ±před týdnem, kdy počasí bylo stále mi­zerné a slunce sví­tilo jen v duši, nikoli ve hma­ta­telné re­a­litě. Ale od té doby se to zlo­milo a jako kdyby začalo jaro. Počasí na tričko & kraťasy za­tímco na zemi stále leží hro­mady sněhu a sa­mo­zřejmě čas na kolo. Pro­tože něco ta­ko­vého, ten oka­mžik extáze v sedle, kdy se ženete po hlad­kém as­faltu, za­tímco se­verní svahy, stále po­kryté sněhem, jsou plné lyžařů, se nedá popsat slovy. Proto se o to nebudu po­kou­šet. Tedy budu, ale blbě.

Mám rád tyhle náhlé změny kli­matu k lep­šímu. Na­jed­nou všichni v hou­fech vyrazí ven, všichni, když odbude devět třicet ráno, lidé vy­běh­nou ze dveří do světa za­pla­ve­ného svět­lem a teplem, všichni bez vý­jimky, chodci, běžci, cyk­listé, všichni, sil­nič­káři, ně­kteří v chain gangu, jiní solo – na hlavní sil­nici jsem seděl jed­nomu na zadním kole a klel proč jede tak pomalu, měl gumy úzké jako palec malého dítěte, ob­le­čený do tak ob­rov­ského množ­ství span­dexu, že by se i fe­ti­šisté začali za­čer­ve­nat, a podle těla po­kry­tého logy musel patřit mezi TOP 10 pro­fe­si­o­nálů dle bo­do­vání UCI – dva tlouš­tíci na elek­tro-kolech – v míst­ním cyk­loshopu jsem koukal na ce­novky těchto mo­to­ri­zo­va­ných pří­strojů pře­sa­hu­jí­cích 120 tisíc korun a dumal, kdo by si je sakra ku­po­val a teď už vím: lidé, kteří chtějí mo­torku, ale ne­při­pa­dají si dost cool – chlá­pek s VR he­ad­se­tem po­le­to­val s dronem – ne­vi­děl nic kolem sebe, ide­ální cíl pro ko­ču­jící kapsáře. Jde o drsný kon­trast ve srov­nání se stavem před ně­ko­lika dny, kdy se všichni drželi v zázemí a upřeně sle­do­vali stou­pa­jící rtuť tep­lo­měrů. Mohl jsem se hnát všude ber rizika, že někoho naberu ří­dít­kem. Ne­tvr­dím, že se něco ta­ko­vého stalo, ale dva lidé ze­mřeli a vy­šet­řo­vání stále pro­bíhá.

V jenom úseku sil­nice mi radar, který vy­hmáte i cyk­listy, ukázal 43km/h. To může na první pohled vy­pa­dat jako dost, ale prů­měrná rych­lost vítěze Tour de France pře­sa­huje 40 km/h. A to Tour trvá tři týdny a pro­fe­si­o­ná­loné udrží prů­měr­nou rych­lost 40km/h po celých 21 dnů. Takže slabé. Za le­to­šek jsem zatím ujel 200 ki­lo­me­trů. Podle plánu deset denně bych už měl mít v nohách 500, takže taky slabé. Během ne­ak­tivní zimy, soudě podle pře­vodů na které jezdím známé úseky, mi při­padá, že jsem ztra­til asi tak 5-10% síly a znač­nou část vy­tr­va­losti. Taky slabé.

To je asi tak všechno, ale ještě před tím než ukon­čím tenhle mo­no­log, který by se dal efek­tivně shr­nout slovy „rád jezdím na kole“, svěřím se s jednou sku­teč­ností: Nemám rád cyk­lis­tický dres. Ne to jak je stři­žený nebo ma­te­riál, z něhož je vy­ro­bený, to mě ne­drásá – jde o funkční ob­le­čení spe­ci­a­li­zo­vané pro mi­ni­ma­li­zaci odporu vzdu­chu – ale to jak vypadá. Proč jsou všude loga a proč ba­revné schéma vypadá jako kdyby ho na­vr­ho­valo slepé batole v MS paintu? Stejné je to v pří­padě kol: Proč jsou na nich všude samá loga a nápisy. Kde jsou loga na autech? Jedno vep­ředu, druhé vzadu a to je všechno. Mám jed­no­du­chý test: Vzal bych si ob­le­čení s tímto po­tis­kem mezi lidi. Jestli ne, pak jde o cyk­lis­tický hnus. Dres je ve své pod­statě uni­forma kultu, odznak, že no­si­tel náleží do spe­ci­fické sku­piny, ne­zá­leží, co dokáže, ale jen co vlastní.


+1: MAMIL – middle-aged man in lycra

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz