Hobit?

Filmová verze Hobita je—jak to říct slušně?—hromada nenaplněných očekávání. Je to dlouhé, nudné, nabobtnalé a plné vycpávek. Když jsem se na trilogii díval poprvé (a až donedávna naposled), chtěl jsem jenom, aby to už skončilo, abych mohl zapomenout. Ale bitva pěti armád stále pokračovala—nekonečná a nekonečně nudná.

Převést útlou knížku lehkého čtení do podoby masivní epické trilogie, která se snaží ze všech sil přiživit na existující popularitě filmového Pána Prstenů, zároveň pro něj připravit základy, natáhnout staré fanoušky a oslovit nové, které místo fantasy touží po idiotické horské dráze, je úkol, který nikdy neměl být podstoupen. Pamatujete jízdu v sudech? Pamatujete Legolase, na kterého neplatí gravitace? Pamatuje sochu ze zlata? Pamatujete komiksovou fyziku? Přesně o těchto změnách, které hobita degradují na špatnou počítačovou hru, mluvím.

Naštěstí existují fanoušci, jejichž práce není hnána marketingovými průzkumy klíčových věkových skupin a výsledky testovacích promítání. Právě jeden z nich, v duchu star wars fanatiků, se pokusil napravit všechny hříchy Petera Jacksona a sestříhal vlastní verzi nazvanou prozaicky The Tolkien Edit. Ořezal zbytečné a trapné scény, a ze sedmi a půl hodin původní stopáže (resp. téměř devíti hodin rozšířených verzí) vytvořil čtyřhodinový střih, který věrně kopíruje děj knihy.

Saruman, Galadriel, Radagast a Tauriel jsou pryč. Legolas se ukáže jen na okamžik v jedné scéně, Azogovo angažmá bylo značně zredukováno, vystřižen byl Dol Guldur, socha ze zlata, báňští červi a mnoho drobných zbytečných scén. Výsledkem je mnoho lepší, svižnější celek, který neustále nezabíhá k irelevantnostem a na každém kroku se nesnaží o fanservice.

Původní plány Hobita počítaly se dvěma filmy a Guillermo del Torem na režisérské židli. Nejspíš se nikdy nedozvíme, jak by tento film vypadal, ale možná, že The Tolkien Edit poskytuje nahlédnutí do této slepé větve reality.

Forth, and fear no darkness!