k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Hypnagogie

2. 9. 2019 — k47 (♪)

Vět­šina snů, které si pa­ma­tuji, není nijak ne­pří­jemná. Vět­ši­nou nejde o pravé noční můry, které by mě s tlu­kou­cím srdcem a zmá­če­ného potem vy­trhly ze spánku a za kte­rými zů­stá­vají ozvěny děs i v bdě­losti, ale pře­vážně o ne­pří­jemné a úz­kost­livé vize, z nich se chci pro­bu­dit. V lepším pří­padě jsou jen divné, v tom horším zcela zdr­cu­jící.

Jedno téma se mi v ne­vě­domí vrací celé roky. Začal jsem si ale všímat, že má jistý pro­gres, jako kdyby se pomalu sunulo k vy­ře­šení, kdy mi tento zne­po­ko­jivý ar­te­fakt de­fi­ni­tivně zmizí z pod­vě­domí. V první várce re­pe­ti­tiv­ních snů jsem se ob­je­vil v určité si­tu­aci (de­taily zů­sta­nou uta­jeny, jak dobře víte na k47čce letí po­kro­čilá vágnost). Po­stupně je vy­stří­daly nové verze, kdy je mi jasné, že se v té si­tu­aci na­chá­zím již dlouho, nemůžu udělat nic, abych ji změnil, a jen ne­ak­tivně čekám na ka­ta­strofu. V po­sled­ních mě­sí­cích se po­su­nuly do nové fáze, kdy pro­bíhá kon­flikt a do­stává se mi trestu.

Má to ur­či­tou lo­gic­kou hyb­nost a doufám, že po­stupně se snová ak­ti­vita do­stane do bodu, kdy se ne­vě­domí s pro­blé­mem de­fi­ni­tivně vy­po­řádá a už se mi ty za­tra­cené sny ne­bu­dou vracet.

Vím, před­chozí od­stavce nejsou nikomu k ničemu, ale přesto – za­jí­mavé.


+1: Na­ra­zil jsem na pojem hyp­na­go­gie, který ozna­čuje spon­tánní smys­lové vjemy při­chá­ze­jící v době mezi bdě­lostí a spán­kem a které dobře znám. Těsně před usnu­tím začnu slyšet hlasy – tiché věty, ne­kom­pletní, útrž­ko­vité, pro­ná­šené zná­mými hlasy. Nejde o nijak vlezlý nebo rušivý vliv, právě naopak, když se mi slu­cho­vými nervy začnou linout hlasy, zna­mená to, že se už už blíží sladký spánek.

Teď navíc vím, že to není symptom psy­chózy nebo ně­ja­kého po­ško­zení mozku a to je jed­no­značné plus.

+2: Další ob­je­vený pojem je pak ei­gen­grau – jméno pro barvu, kterou vidíme, když kolem není žádný zdroj světla. Není černá, pře­kva­pivě, jde o ne­pa­trně svět­lejší šeď. Ve své pod­statě je to ná­sle­dek vi­zu­ál­ního šumu op­tic­kého apa­rátu oka. V něm se dějí che­mické pro­cesy pro­je­vu­jící se stejně jako dopad fotonů. Noční obloha je tmavší než ei­gen­grau, pro­tože vní­máme kon­trast mezi hvězdami a čer­no­tou kosmu.

Až vy­has­nou všechny hvězdy, po­ten­ci­ální kos­mo­naut, hle­dící do mrt­vého vesmíru ne­u­vidí čer­notu, ale ei­gen­grau.

+3: In­te­rob­ject

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz