Hello world

Víte, co je v životě nejlepší? Ovládat počítač v pokročilém stavu intoxikace alkoholem a/nebo omamnými látkami a snažit se přitom dosáhnout komplikovaného & především důležitého cíle. Má to v sobě něco speciálního, vrátíte se z ████████████████████████████████████████, n+1 jednotek ██████████ v krevním oběhu a pak si vzpomenete, že musíte ještě něco udělat. Něco, co zahrnuje ssh spojení na určitý server, který může a nebo nemusí mít aktuální zálohy. Drunk tweeting je pro amatéry loňska, drunk computing letí mezi odvážnou mladou generací.

Nejde o oficiální postup, pochopitelně, ssh je jen zkratkou, jak se nezdržovat byrokracií, vy nemáte čas marnit čas, jste unavení a chcete jít spát. Proto nacvakáte ssh a přímo IP adresu serveru (znáte ji zpaměti, protože tyto zkratky používáte častěji, než byste měli) a pustíte se do akce. Delikátní úkony provádíte s finesou grandslamového mistra, který přišel o obě paže, 20% jater a pár mozkových laloků. Padne rm, padne dokonce rm -rf. Bylo by strašné, kdybyste se překlepli.

Velice soustředěně cvakáte do klávesnice, připadáte si, jako byste plavali v teplém opilém moři, připraveném vás spící pohltit a zároveň se nacházíte ve stavu hlubokého soustředění. To je zcela nutné, jenom abyste dokázali navázat kontakt s vlastními končetinami. Ale i tak připomíná debatu s Hugem Chávezem, ať mu řeknete cokoli, nikdy vás neposlechne a pořád bude vykřikovat nesmysly o tom, jak kapitalismus zničil civilizaci na Marsu.

Když jste pak hotoví a nic na první pohled není v plamenech, nebo to tak jen vypadá, je čas na zasloužený odpočinek. Šok přijde až druhý den, kdy se probudíte s panikou a vám dutou mozkovnou hučí „Včera jsem udělal co přesně?“ Toho dne se rozhodnete nespěchat s kontrolou emailové schránky. Jen pro jistotu, kdyby si někdo všiml.