Pouliční fotograf ve svém přirozeném prostředí

Když jsem byl ve Městě nakoupit pár věcí pro DIY projekt, zpozoroval jsem pouličního fotografa v jeho přirozeném prostředí. Nenápadný jedinec se krčil zády u zdi, fotoaparát namířený tak, že rámoval vstup do Lucerny, před níž se tísnil dav čekající na vpuštění (muselo jít o něco velkého, když jeden chlápek mával cedulí, že koupí lístky) a trpělivě čekal jen na objekt do popředí – živočicha z ulice, který nic netušíc o fotografově záměru projde rámečkem fotky a zůstane na něm zvěčněn.

I když nebyl tak nenápadný, jak si myslel. Pro pozorovatele paranoidně odhodlaného nebýt zachycen na žádné fotce, vyčníval jako bolavý palec. Hlavou se mi hned prohnalo: „Co ten tady fotí?“ Jakmile jsem ho minul, uslyšel jsem měkké cvaknuté závěrky (nechci nikoho děsit, ale připadá mi, že jsem superhrdina s nadlidskou schopností zaslechnout cvaknutí závěrky na druhé straně přeplněného náměstí nad kterým právě zuří orkán). Ohlédl jsem se, zorné pole objektivu právě opouštěl muž s kufříkem a bylo jasno – pouliční fotograf. A ne jen tak ledajaký, odpovídal každému klišé o street fotozích, především tomu hlavnímu: Měl foťák Leica – ten absurdně předražený výrobek precizních německých rukou.

Když říkám absurdně, myslím absurdně – nejnovější model M10 začíná na 180000 korunách (dobře počítejte nuly, je jich tam hodně) a přitom ani nemá autofocus. Členové Leica kultu vám ale vysvětlí, že není nedostatek, by právě naopak. Bez automatického ostření se musíte více soustředit na umění fotografie nebo tak něco. Nové objektivy dostatečně široké pro ulici začínají na 46000 korunách, ale příliš dlouho se nezdrží na pěti cifrách & rychle vystoupají do šesti. Jde o idioticky drahý symbol statusu pro ty, kdo chtějí, aby ostatní věděli, že to myslí vážně. Pokud se nemýlím Leica je zkratka pro ludicrously expensive image camera aparatus.

Takhle nějak musela vypadat kompozice po které toužil se svým předraženým fotostrojem: