k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Osvoboďme Orion 3

29. 9. 2019 — k47 (♪)

Musím se vám svěřit s jedním ta­jem­stvím: Master of Orion 2 je ná­vy­ková hra i 23 let po vydání. Žádná gra­fika a čirá me­cha­nika, tak jak to mám rád. O ná­vy­ko­vosti svědčí prostý fakt, že jsem po­sled­ních pár nocí obě­to­val právě na oltáři Orionu. Ten­to­krát ale nešlo o mrhání časem, ten­to­krát to byl „výzkum“ pro free soft­ware pře­dě­lávku této hry. Abych ji mohl věrně na­po­do­bit, musím nejdřív in­timně znát všechny de­taily a zá­kruty hry a ty nej­lépe na­hro­ma­dím pro­střed­nic­tvím ne­ko­neč­ných hodin kos­mic­kých bitev.

Ma­ličká bitva, kdy se na mě na­štvalo gi­gan­tické im­pé­rium. Moje lodě jsou ty zelené nalevo.

A že to byly bitvy! Hrál jsem jednu hru za Sakkry, od­porné feu­dální ješ­těry žijící pod zemí. Ti jako feu­dá­lové ne­mů­žou za boha nic vy­zkou­mat, ale na druhou stranu se množí jako krá­líci, díky pod­zem­nímu životu se jich na každou pla­netu vejde dva­krát víc než bůh za­mýš­lel a staví rych­leji kos­mické lodi. Jediná ro­zumná tak­tika je v takové si­tu­aci ko­lo­ni­zo­vat co nej­více planet, co nej­více se roz­mno­žit a všechno řešit hrubou silou. Vý­robní ka­pa­city jsou na nic, nevadí, do fabrik naženu armádu děl­níků. Nemůžu nic vy­zkou­mat, nevadí, do la­bo­ra­toří naženu armádu ne­gra­mot­ných ješ­těrů a něco se stane, nebo můžu na­ver­bo­vat armádu špionů a ti něco za­jí­ma­vého ukrad­nou. To je jedna z věcí, kterou mám na MOO2 rád, vždy je víc mož­ností jak do­sáh­nout ký­že­ného cíle. Jako pří­klad si vez­měte tech­no­lo­gie – můžu je vy­zkou­mat, ukrad­nout taj­nými agenty, di­plo­ma­ticky směnit, vy­žá­dat je od slab­šího národa, uko­řistit při ob­sa­zení pla­nety, ex­tra­ho­vat z ob­sa­zené lodi, dostat od na­ver­bo­va­ného ve­li­tele, ob­je­vit v prehis­to­ric­kých tros­kách na po­vrchu pla­nety nebo je získat během ná­hodné kos­mické udá­losti. Já byl smr­dutý ještěr z jes­kyně a proto vět­šina z těchto va­ri­ant ne­při­pa­dala v úvahu. Po­čí­tal jsem ale, že vy­tré­nuji armádu agentů a ti ukrad­nou ne­do­stupné tech­no­lo­gie. Jaká byla první rasa, na kterou jsem na­ra­zil? Dar­lo­kové, mistři špioni, od kte­rých žádný smr­dutý ještěr nikdy nic ne­u­kradne. Na­stala rychlá změna plánu: Pro­du­ko­vat jednu loď za druhou a po­sí­lat je vstříc smr­tí­cím ka­no­nům ne­pří­tele a doufat, že se podaří ob­sa­dit ně­které jejich pla­nety. Začalo období, kdy jsem vedl čtyři války na čtyřech fron­tách se čtyřmi růz­nými říšemi, vy­jed­ná­val pakt ne­ú­to­čení s další a přitom se snažil ne­u­stále ex­pan­do­vat, pro­tože, jak už za­znělo, to byl jediný způsob, jak vést smr­duté ješ­těry k ví­těz­ství.

Pak, když vy­hla­díte zbytek kosmu a vy­bafne na vás ví­tězná ani­mace v roz­li­šení 320x240, si uvě­do­míte, že už je skoro ráno. A ta­ko­véto oběti dělám kvůli „vý­zkumu“.

Další bitva. Im­pé­rium do­ká­zalo velice rychle po­sta­vit zni­če­nou flo­tilu.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz