k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Kde jsou všichni?

23. 3. 2019 — k47 (♪)

Fer­miho pa­ra­dox je od­borný název pro pros­tou otázku: Kde jsou všichni? Vesmír je ob­rov­ský, ob­sa­huje mi­li­ardy ga­la­xií z nichž každá má mi­li­ardy hvězd a mi­li­ardy planet, ně­které se po­do­bají Zemi ve­li­kostí a oběž­nou drahou v oby­va­telné zóně, ve které může exis­to­vat te­koucí voda a tohle všechno exis­tuje mi­li­ardy let. Proto se zdá ne­prav­dě­po­dobné, že bychom byli zcela sami – jediná oby­va­telná pla­neta upro­střed gi­gan­tic­kého mrt­vého kosmu. Sta­tis­ticky vzato mi­mo­zemš­ťané musí někde exis­to­vat. Kde tedy jsou?

Nebo snad náš v hlas v kosmu zní osa­mo­cen?

Obě od­po­vědi na tuhle otázku jsou straš­livé. Jestli jsme sami, pak je děsivé si před­sta­vit, že ta ne­po­psa­telná roz­sáh­lost kosmu je zcela prázdná, jen hvězdy, pla­nety a prach, ale žádný vyšší or­ga­nický život. Na druhou stranu pokud nejsme sami, jací jsou ti další? Jak mohou vy­pa­dat ži­votní formy, které se vy­vi­nuly zcela od­dě­leně od našeho stromu života?

I když se SETI snaží se­be­víc, nic ne­na­svěd­čuje tomu, že máme nějaké byť jen vzdá­lené sou­sedy. Kde jsou všichni?

Kla­sické teorie spe­ku­lují, že vznik života nebo pře­chod ke kom­pli­ko­va­něj­ším formám života je ne­u­vě­ři­telně vzácný nebo že se každá ci­vi­li­zace ne­od­vratně vy­hladí. Kdy­bych si měl vsadit, ti­po­val bych va­ri­antu číslo dvě. Naše ci­vi­li­zace nebo jen její tech­no­lo­gická fazeta je velice mladá. Od po­čátku in­dustri­ální re­vo­luce uběhlo něco jako 400 let, rá­di­ové vlny vy­sí­láme sto let, ja­derné zbraně máme 74 let, web osla­vil tři­de­tiny, po­čí­tače ve velkém po­ží­rají svět po­slední dvě dekády a vypadá to, že za deset let AI vy­tlačí lid­skou práci. To je jako nic. Čtyři sta­letí před­sta­vují pou­hých 0.0000088% exis­tence této pla­nety. Vznik ci­vi­li­zace v ga­lak­tic­kém ča­so­vém mě­řítku je jeden oka­mžik. Pokud nějaké ci­vi­li­zace vznikly, kam se poděly? Moje peníze na ani­hi­laci.

Tiskem pro­le­těla zmínka o spe­ku­la­tivní studii, která pro­vě­řuje hy­po­tézu, zdali kosmos není plný se­be­repli­ku­jí­cích pla­vi­del, která se na­vzá­jem po­ží­rají. Tuto hy­po­tézu můžeme ověřit jedině, když nějaké uvi­díme, ale pak jsme roz­ře­šili Fer­miho pa­ra­dox a doba pla­ných spe­ku­lací po­mi­nula.

Nicméně jde o od­vážný a ima­gi­na­tivní pří­stup. To ano. Ale možná ne­mu­síme spe­ku­lo­vat o hi-tech ná­le­ži­tos­tech hard sci-fi. Nikde jsem nečetl o even­tu­a­litě, že in­te­li­gentní život even­tu­álně ztratí vůli žít a že nevidí smysl vesmírné ko­lo­ni­zace.

Idea kos­mic­kých stanic a života na jiných pla­ne­tách je za­ko­ře­něna ve sci-fi a vy­půj­čuje si z ro­man­tic­kého obrazu do­by­va­telů a ob­je­vi­telů, ale není ak­tu­a­li­zo­vaná pro svět po AI re­vo­luci. Předně vesmír je uni­formní – všechna místa jsou stejná jako všechna ostatní, všude je stejná kon­cen­t­race che­mic­kých prvků, proč byste tedy ces­to­vali k jiné hvězdě, když je tam při­nej­lep­ším všechno stejné jako na Zemi? Sa­motná sci-fi idea me­zihvězd­ného ob­chodu a trans­portu pro­duktů je zcela bi­zarní ve světě, kde exis­tuje 3D tisk. Jediné, co musíte pře­pra­vit je jedna 3D tis­kárna.

Úvahy ko­lo­ni­zace kosmu jsou na­sáklé ex­pan­ci­o­nis­mem, roz­má­hání v zájmu roz­má­hání, lidská rasa po­tře­buje svůj le­ben­sraum. Pre­ven­tivní ex­panze do kosmu má smysl jen podle teorie her – musíme ob­sa­dit území a za­brá­nit jiným ci­vi­li­za­cím, aby nás vy­hu­bily. Ale i ty po­čí­tají s im­pli­cit­ním před­po­kla­dem, že ne­známé ci­vi­li­zace jsou nám po­dobné a vy­zná­vají spo­dobné hod­noty.

Když odhd­léd­neme od teorie her, jediný jiný důvod, proč by živý or­ga­nis­mus chtěl ces­to­vat k jiné hvězdě, je si­tu­ace, kdy se jejich hvězda blíží fi­nál­nímu ka­ta­k­ly­zmatu.

Ale možná ani to ne. Všechny tyto úvahy berou vědomí jako něco cen­ného, co stojí za to za­cho­vat. Nejsem si tím tak jistý. Dost možná jde o kom­pli­ko­va­nou iluzi, pře­ži­tek ne­vě­do­mmých zvířat, evo­luční prin­cip, kdy zů­stalo, co fun­go­valo, a fun­go­val vro­zený exis­tenční strach.

Pokrok v AI a cel­kové za­sta­rání lid­stva, které pře­stane být nutné, nás této iluze pomalu zba­vuje. Kdy­bychom měli mož­nost uspo­ko­jit téměř každou ma­te­ri­ální touhu, co bychom do­o­pravdy chtěli? Ne­mys­lím si, že exis­tuje op­ti­mis­tická od­po­věď. Ex­pan­do­vat pro ex­panzi sa­mot­nou? Ma­xi­ma­li­zo­vat slast a zemřít na pře­dáv­ko­vání ne­ko­neč­ným pří­su­nem čis­tého mor­finu? Žít v es­ka­pismu vir­tu­ální re­a­lity, která bude vy­pnuta spolu se všemi oby­va­teli? Proč ne? Ale všechny tyto úvahy se ne­mů­žou osvo­bo­dit od před­po­kladů, že vysoce vy­spělá ci­vi­li­zace je nám po­dobná. Je také možné, že ci­vi­li­zace se tech­no­lo­gické sin­gu­la­ritě pro­mění tak dras­ticky, že se svým starým já nemá nic spo­leč­ného a nemáme šanci toto uspo­řá­dání po­cho­pit. Naše snahy nalézt mi­mo­zemš­ťany jsou jen snahou ve hvězdách nalézt nás samé.

(Uplo­a­do­vat mysl do „cloudu“ zna­mená, zničit mysl a stát se si­mu­lací, zbavit se lid­ství a okovů re­a­lity.)

Pokud budeme uva­žo­vat, že jsou po­dobní jako my, proč ne třeba tohle: Důvod proč ne­vi­díme in­te­li­gentní život, je ten, že ho není moc – každá ci­vi­li­zace si po AI re­vo­luci prošla po­dob­ným osudem – ci­vi­li­zace exis­to­vala krát­kou dobu, sur­ve­illance ka­pi­ta­lis­mus zví­tě­zil, ně­ko­lik je­dinců vlast­nilo veš­keré vý­robní pro­středky, zbytek po­pu­lace nebyl po­třebný a proto tito pří­živ­níci, so­mráci a pa­ra­zité byli eli­mi­no­váni. Zů­stalo jen ně­ko­lik vlast­níků, kteří navěky žijí ve svých kójích ve­li­kostí planet.

Proč ne? Možná k vy­ře­šení Fer­miho pa­ra­doxu ne­po­tře­bu­jeme víc dat, ale víc fan­ta­zie.

Nicméně sku­teč­nost, že ne­po­zo­ru­jeme žádné další formy života, nám nedává příliš naději.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz