Euphemism treadmill

Jeden delikátní faktoid, na který jsem v posledních dnech narazil, je tazkvaný euphemism treadmill. Jde o proces, kdy se termín označující intelektuální poruchu nebo jiné postižení stane urážkou, proto je zavedeno nové slovo jako slušná alternativa, která jde k věci a není zatížena kontextem, ale i z něj se postupně stane urážka a tak to pokračuje dál. Jde o vývoj jazyka, kdy každé slovo označující chápanou slabost začne být používáno jako zbraň verbální války. „Mentální retardace“ byla vynalezena jako náhrada za lékařská slova jako „imbecil“, která stihla zdivočet, ale dneska „retardovaný“ už zní nepříjemně & útočně.

Jazyk se vyvíjí organicky a nikdy není pro vás, vždy je určen ostatním. Na tom, co jste se snažili vyjádřit, skoro nezáleží. Vaše slova budou interpretována ostatními v jejich kontextu. Stěžovat si na politicky korektní jazyk? Vítejte na bežeckém pásu eufemismů.

Ještě jedna věc: Drásá mě, když o sobě někdo říká, že „je hrozně OCD“ i když vidím, že přehání. Je rozdíl mezi „musím mít uklizený stůl“ a „musím mít uklizený stůl, jinak se stane něco hrozného, co mě zabije.“ Jedno je OC, druhé je OCD. Jedno je otravné, druhé je disorder a může těžce omezovat běžné fungování člověka.

Udivuje mě, když lidé jen tak mezi řečí popisují své charakterové rysy žargonem duševních chorob, aniž by se snažili sami sebe diagnostikovat. Cítit se jeden večer sklesle je deprese. Nikdo o sobě zbůhdarma neříká „mám tak hroznou rakovinu“, to by bylo šílené. Ale duševní choroby působí neskutečně, žádný nádor, žádná zlomenina, žádná krev & tak jimi můžeme střílet od boku.