Cedulky

Myslím, že všichni, jak tu sedíme, se shodneme na jednom. Všichni si přejeme, aby jedna věc příští rok přestala existovat. Není to globální klimatická katastrofa, chudoba nebo rostoucí autoritářské tendence všude ve světě, ale něco mnohem horšího, nepřítel, kterého si nosíme na vlastních tělech: Cedulky na oblečení.

Hlava mi nebere proč vůbec existují a proč se vždy nacházejí na místech, kde maximalizují otravné škrábání a je zcela nemožné je snadno separovat. Copak je celý oděvní průmysl pod palcem bandy asketických mnichů, kteří chtějí, aby si i zbytek světa užil radosti roucha z koňských žíní. Navíc píše se na něm někdy něco užitečného? Většinou jen to, že se kus oblečení nesmí prát, čistit, žehlit nebo nosit, protože stál deset korun a vyrobila ho tříletá malajská holčička a samovolně se rozpadne za 3… 2… 1…

Je to pokaždé: Máte např. nové rukavice, padnou perfektně, ale za chvíli cítíte, že vás něco škrábe na hraně ruky. Cedulka. Taková ta bílá na které není nic užitečného kromě volání o pomoc napsané krví tříletých indonéských dětí. Zkusím ji co nejlépe odstranit a pečlivě odstřihnout bez porušení stehů. Dobrý, ale zase něco škrábe. Další cedulka. Tentokrát našitá zvenku s nějakým stupidním logem. Co to jako má být? Na rukavici je už vytištěna jedna značka (reflexivní, funkční, tak mě to netrápí), na co je potřeba další? Kolemjdoucí už vědí, kdo vyrobil tyhle rukavice, nikdo nepotřebuje vypadat jako klaun posetý reklamami.

Akční plán na rok 2020 je jasný: Nejdřív pověsíme každého, kdo dovolil, aby na kus oblečení byla přišitá cedulky a pak se vrhneme na globální oteplování.

Mmch: Rok 2020 je budoucnost. Počínaje prvním lednem oficiálně přestávám žít v přítomnosti a každý den je budoucnost.