k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Když je čas přestat

20. 6. 2019 — k47 (♪)

Vždy, když se pustím do roz­sáhlé kon­zu­mace al­ko­holu, do­staví se oka­mžik, kdy je na­prosto jasné, že na­de­šel čas pře­stat, ale nikdy tak ne­u­či­ním. Oslava je v plném proudu, všichni se mají fajn, hudba hraje, občas za­bu­rácí střelba, proč pře­stá­vat právě teď? Jedno další nemůže uško­dit.

Že jsem se dostal do toho bodu, mi došlo v oka­mžiku, kdy jsem v hlavě fi­ni­šo­val kostru po­víd­kové mikro-viněty ope­ra­tivně po­jme­no­vané Černá opona, podle za­slech­nu­tého textu v právě hra­jící pís­ničce. Roz­ho­du­jící byl fakt, že šlo o ko­he­rentní nápad, který měl hlavu a patu. Ob­vykle jsou opi­lecké myš­lenky jen haldy ne­smyslů, které po­hro­madě drží ne­za­ne­dba­telná kon­cen­t­race C2H6O a roz­pad­nou se pod stříz­li­vým slun­cem. Ale Černá opona (kterou jako ob­vykle nikdy ne­do­píšu) dávala smysl, nebyla nijak pře­hnaně in­ven­tivní nebo za­jí­mavá, ale aspoň držela po­hro­madě. To zna­me­nalo jediné – dost che­mic­kého ohně, aby na­star­to­val la­te­rální myš­lení, ale ne dost na to, aby se změ­nilo na slovní salát. Čas za­řa­dit vol­no­běh a nechat se tiše odnést k roz­praska­nému ránu.

Bylo to jasné v oka­mžiku re­a­li­zace a bylo to pak mnohem jas­nější druhý den, kdy se ze mě stala zombie. Nutil jsem se spát do tří od­po­ledne, abych byl aspoň trochu po­u­ži­telný, ale i to mělo k ideálu daleko. Ná­sle­du­jí­cích 24 hodin jsem opus­til postel asi tak na pat­náct minut. Neměl jsem čas a sílu na nic jiného, než li­to­vat všeho, co jsem udělal. Nevím jak vám, ale zpětně do­stá­vám hrůzu ze všeho, co jsem udělal o den dřív, i když jde o po­zi­tivní in­ter­akce nebo udá­losti. Nej­radši bych všechno za­po­mněl. Všechno kromě jedné věci.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz