Bullshit

Slovo bull­shit není jen han­livý výraz po­u­ží­vaný, když někdo kecá ne­smysly, ale i aka­de­mický termín ozna­ču­jící výroky někoho, kdo se ne­za­jímá o pravdu. Lhář se snaží zá­měrně pravdu za­ta­jit, bull­shi­te­rovi je to jedno, roz­ho­duje jen, jestli se mu podaří ostatní pře­svěd­čit.

Píšu o tom proto, že bull­shit jednak fun­guje a také vy­svět­luje něco, o čem tu už pár­krát padla řeč v po­znám­kách pod čarou: Máme ten­denci něco hod­no­tit lépe, když to působí dů­le­žitě. Ne­zá­leží přitom, jestli tomu tak sku­tečně je nebo jde o ne­sro­zu­mi­telný, ne­smy­slný bull­shit. Není pro nás snadné tyto dvě ka­te­go­rie roz­li­šit.

Četl jsem teď jeden článek, který došel k závěru, že abs­traktní obrazy jsou vní­mány jako hlubší a smys­lu­pl­nější, když jsou opat­řeny pseudo-hlu­bo­kým názvem spa­da­jí­cím do ka­te­go­rie bull­shit. Šlo přitom o po­čí­ta­čem ge­ne­ro­vané obrazy a ná­hodně volené názvy, které zněly ne­u­r­čitě a hlu­boce, ale přesto neměly žádný význam nebo spo­ji­tost s abs­traktní gra­fi­kou (např. Un­de­fi­ned Sin­gu­la­rity of Pain nebo The Patho­lo­gi­cal In­te­rior).

Stejná věc fun­guje i ve vě­dec­kých pra­cích. Když při­dáte zá­měrně kom­pli­ko­vané vzorce nebo ob­skurní zcestná vy­svět­lení, jinými slovy bull­shit, čtenář má dojem, že jde o hod­not­nější práci, než od­po­vídá sku­teč­nosti. Když ne­ro­zumí, před­po­kládá hloubku a pro­ni­kavý vhled.

Bull­shit je způsob, jak získat uznání bez zna­lostí nebo schop­ností, jen snahou ohro­mit ostatní. A v umění nejde o nic jiného. Když ob­jek­tivní kri­té­ria hod­no­cené téměř ne­e­xis­tují, bull­shit je to jediné a hlavní.

Mmch: Jinak je super číst aka­de­mic­kou li­te­ra­turu, kde se to slovem bull­shit jenom hemží. Bull­shit Re­cep­ti­vity scale někdo?