Archeo-blogie

Začíná třetí rok, co jsem začal k47čku aktualizovat denně. Poslední tři léta jsou ale jen špičkou ledovce, protože tento web existuje už více než 15 let, za které se z něj stalo monstrum o milionu slov.

Před nějakou dobou jsem přečetl tento masivní archiv zaprášených roků do posledního slova z důvodů, které se dají nejlépe vysvětlit masochistickou touhou po verbálním utrpení. Následující řádky jsou zápisky z oněch cest proti proudu času.

• Bylo zvláštní si číst takto staré věci – ty texty nebyly moje, napsal je docela jiný člověk, kterého už nepoznávám. Z těch dávných roků si nepamatuji skoro nic. Kdyby mi někdo řekl, že šlo a rozsáhlou borghesovskou fikci, možná bych mu uvěřil.
• Velká část starých odkazů je již mrtvá. To není nic překvapivého, protože web není věčný, postupně se, i přes snahy archive.org nebo archive teamu¹ , sám vymazává. Zůstanou v něm jen ty nejtrapnější věci o nás samých, které bychom nejradši zapomněli. Všechno dobré a hodnotné se ztratí.
• V raných letech jsem měl sklony používat poněkud pochybné termíny pro popisování místní aktivity a uvádění nových článků/povídek jako například: nucený výsek, genofond k47čky, poetický fond, novinková forsáž, kýbl horkých polibků, slovobití, tlačit káru mizerného umění, podojil [jsem] krávu s cejchem k47, vypustil do plenéru, kudlou do pajšlu, žijte, jako kdyby to mělo být naposledy, mlžil jako skotská blata, nechte krysám jejich zatracený kokain, kteří tenhle kurník čtou atp. Dneska bych si jednak nic takového nedovolil & druhak mi připadá, že postrádám tu bezprostřední kreativitu mladého, plastického mozku.
• K Simutrans jsem přičichl poprvé v dubnu 2005 (loni jsem se k němu na chvíli vrátil).
• Machinae Supranacy jsem poprvé uslyšel v roce 2005. Dostal jsem se k němu přes hru Jets'n'Guns, pro kterou MaSu vytvořili soundtrack.
• Slovo „Cela“, jako termín pro místo tehdejšího pobytu, byla poprvé zmíněna v povídce KLO (2005).
• S Linuxem jsem začal koketovat v září 2006 prostřednictví live CD distribuce Knoppix.
• 6/2007 – Jel jsem ve vlaku, který někoho přejel, a vůbec si na to nevzpomínám. Pamatuji si na jiného přejetého, kdy jsem z okna viděl jeho utrženou nebo chlapa v kaluži krve na Hlavaxu, ale tohle ne.
• 4/2008 – Jestli archiv nelže, tak jsem generoval RSS z XHTML pomocí XSLT, což je naprosto šílené. Pokud se nemýlím, tehdy šlo stále o statický ručně editovaný web a možná proto jsem se ze zoufalství uchýlil ke XSLT. (V této době k47čka měla jen 2.4 milionu znaků, nejspíš včetně HTML značek.)
• 11/2008 – Přestal jsem používat OpenOffice a přešel na gedit. 4. 4. 2011 pak padla první zmínka, že zase používám editor vim. Co přesně znamená to zase, zůstane ztraceno dějinám. Jestli jsem začal psát ve vimu tehdy nebo už dřív, od té doby jsem nepřestal a tento archaický a uživatelsky nepřívětivý editor mi přirostl k bříškům prstů.
• 18. 11. 2008 – první zmínka o post-rocku. Ten mi v uších zůstal do těchto dnů.
• 7. 12. 2012 vzniklo funkcionálně.cz. O pět let později de facto zaniklo.
• 22. 1. 2015 – Někdy v okolí tohoto data jsem poprvé přiložit oko ke hledáčku fotoaparátu a následující ±dva a půl roku jsem nepořídil jedinou fotografii, za kterou bych se nestyděl. Nemám žádný talent, žádné vzdělání, nijak jsem nepokročil a odmítám se cokoli naučit. Možná to má nějakou spojitost s mizernými výsledky.
• 3. 5. 2015 – tohle datum předznamenává aktuální systém asciiblogu – žádný redakční systém, žádná rozvrzaná PHP aplikace, všechno poháněné textovými soubory. Pokud se nepletu, o podobném systému jsem uvažoval někdy v roce 2012, takže myšlenka je to stará.

Možná jsem měl na začátku varovat, že tyhle věci budou zajímavé jen pro mě, ale ani to není pravda. Ross Noble měl pravdu, všichni si budujeme muzeum cetek, které nikoho nezajímá. Moje muzeum není hmotné, ale je jím právě tenhle zatracený web a ten se pomalu mění ve vězení.

1. Mikroskopicky pomáhám archivací textového obsahu 4chanu. Dejte mi 1TB místa na webu & nahraju to tam.