128 bajtů
Líbí se mi přednášky o starých domácích počítacích a herních konzolích. Má to dva důvody: Jednak to ukazuje jak daleko jsme došli & druhak jak moc lidé dokázali s tak málem (+ heroické úsilí, které je to stálo & kryptické triky, ke kterým se museli uchýlit). Třeba klasické Atari 2600 disponovalo pouhými 128 bajty paměti RAM. 128 bajty. To je méně než jeden starý 140 znakový tweet. Dnešní procesory mají víc jak 10× tolik paměti jen v registrech & v obstarožním desktopu mám teď 16 GB RAM – 128 milionkrát více. Nepředstavitelné. Pravda, Atari přišlo na trh v roce 1977 a bylo důležité udržet cenu při zemi, aby si ho mohli dovolit běžní smrtelníci a proto jeho hardware není na úrovni mainframů. I když ani ty nebyly nijak obrovské, aspoň z dnešního pohledu.
Když jsem nedávno zkoumal, jak řešit rozdělování slov, vody internetu mě zanesly přímo ke zdroji, k paperu Word Hy-phen-a-tion by Com-put-er z roku 1983. Velká část textu řeší datové struktury, nikoli pomlčkovací algoritmus jako takový. Důvod to má jednoduchý – počítače té doby neměli příliš paměti a efektivní reprezentace slovníku vzorů byla stěžejní. Dneska každé uprdnutí (jmenovitě browser) potřebuje aspoň giga paměti, takže není třeba tak křečovitě počítat bajty.
Několik přednášek o starém hardwaru bylo prezentováno na CCC:
Ten poslední stojí ta to. Jde o počítač, který v šedesátých letech pomohl člověku přistát na měsíci a byl jen o něco málo rafinovanější než kalkulačka.