Zprávy ze samotného útesu nevědomí

Tak vám nevím. Byl jsem se projet na kole, plá­no­val jsem první po­řádně dlou­hou túru, ale cestou jsem pích­nul přední duši a - ne­vy­ba­ven žádným vý­do­byt­kem mo­der­ního pře­py­chu (čti te­le­fon) – jsem musel kolo pár ki­lo­me­trů odvést zpátky do Cely. Tam jsem hned svlékl duši a uviděl masivní díru v gumě při­po­mí­na­jící roz­škle­be­nou zející pro­past, která by vy­le­kala i Ni­e­tz­s­cheho. Pak jsem zjis­til, že A) nemám ná­hradní duši B) nemám sadu na za­le­po­vání duší C) ne­cí­tím jis­totu, že by to spra­vila duct tape D) pumpa se na­chází ve stavu, který má k uspo­ko­ji­vosti pře­kva­pivě daleko. Taky se uká­zalo, že plášť, dost možná víc jak dekádu starý, je také v ne­pří­liš op­ti­mální kon­dici. Na bocích se guma ošou­pala úplně a od­ha­lila jemné ple­tení in­ter­ních vláken.

No nic, je třeba udělat malou re­vi­ta­li­zaci vo­zo­vého parku.

Potom jsem usnul, pro­bu­dil se až hodinu po půl­noci a teď ne­dis­po­nuji ko­gni­tiv­ními schop­nostmi nebo chutí psát nic ko­he­rent­ního. (Znáte ten pocit, kdy si při­pa­dáte, že musíte ne­u­stále mhou­řit oči i když nejste ro­ze­spalí?)

Tak tedy jen pár wi­ki­pe­dic­kých fak­to­idů:

• První ce­lo­svě­tová eko­no­mická krize na­stala roku 1857. Další důkaz, že svět před rokem 1850 stál za hovno, i eko­no­mické krize měly jen lo­kální cha­rak­ter.
• Roku 1790 Samuel Hah­ne­mann běsnil proti pouš­tění žilou jako uni­ver­zál­ního léku (dobře) a za­lo­žil ho­me­o­pa­tii (z bláta do louže). Pouš­tění žilou se váže k teorii o čtyřech zá­klad­ních tě­les­ných šťá­vách, která začala s Hi­po­kra­tem a Ga­lé­nem. Ta tvrdí, že šťávy or­ga­nismu musejí být v rov­no­váze a pokud tomu tak není, má to za ná­sledky cho­roby a zdra­votní kom­pli­kace. Pokud by tato šílená vize pla­tila, pouš­tění žilou by dávalo smysl – ode­bírá to jednu šťávu, které je pře­by­tek. Bo­hu­žel je to celá teorie úplný ne­smysl a co víc, byla při­jí­mána jako va­lidní až ne­pří­jemně ne­dávno, do za­čátků de­va­te­nác­tého sto­letí. Zas ten tok 1850 jako předěl mo­der­nity. Pře­čtěte si něco o The Canon of Me­di­cine, je tam vidět, jak moc se učenci sna­žili kon­cep­tu­a­li­zo­vat me­di­cínu, ale skoro všechno měli špatně, pro­tože sta­věli na myl­ných zá­kla­dech. Ale na druhou stranu na­pří­klad pra­vi­dla pro ex­pe­ri­men­to­vání s novými léky dávají celkem smysl. Není to ještě dvo­jitě slepý pokus, ale přesto docela dobré na rok 1025.