k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Pokud jsem dobrý člověk, nemůže se mi stát nic zlého, žejo

22. 1. 2018 — k47 (♪)

Všichni víme, jak to skončí. Tedy aspoň já vím, jak to skončí.

Nemám na mysli fa­ta­lis­tické úvahy, tedy aspoň ne právě teď, ale po­vídku. Na­padla mě zá­vě­rečná scéna, ale ne­vě­děl jsem, co by k ní vedlo, jaký by měla v celém textu smysl, nebo jaký smysl by měl mít text sa­motný. V hlavě se mi jen ob­je­vil osa­mo­cený pů­so­bivý obraz bez kon­textu. Jako ob­vykle bych k němu mohl vy­sta­vět spi­rá­lové scho­diště gi­an­tické party, která se vymkla kon­t­role a zašla za hra­nice všeho, co je nám jako lidem drahé. Ale i ukázka ex­ce­siv­ního hé­do­nismu by měla mít nějaký smysl, něco by měla vy­ja­d­řo­vat, něčemu by se měla vě­no­vat, na pozadí chaosu, al­ko­holu a drog by měla pro­bí­hat de­kon­strukce ně­ja­kého tématu. Ten jsem taky neměl.

Začal jsem tedy pře­mýš­let po­zpátku a od po­sled­ního výjevu to­tál­ního chaosu, který by roz­žehl nebe nad Ma­tič­kou Me­t­ro­po­lis, se pro­kou­sá­val k udá­los­tem, které tomu mohly před­chá­zet a pořád se mi ne­da­řilo přijít s ničím uspo­ko­ji­vým. Kan­di­dát, který se ideálu blížil asi nej­více, byl příběh o na­ho­di­lém, ne­lo­gic­kém, ale zcela úmy­sl­ném zlu.

Šlo by o fron­tální útok na pře­svěd­čení, že když jsem více méně dobrý člověk, tak všechna ne­pří­zeň osudu musí být jen zlá náhoda, jen souběh udá­lostí zcela mimo mojí kon­t­rolu, nebo mimo přímý úmysl ko­ho­koli jiného. Věci se stanou. Ale co kdyby tomu tak nebylo? Co když mi někdo začne zcela úmy­slně, i když bez ja­kých­koli lo­gic­kých důvodů, ničit život? Mě osobně? Prostě-jenom-tak? Hodí si kost­kou a padnu mu já?

Právě takový byl ná­čr­tek pří­běhu, který mi rostl v hlavě jako kráp­níky: Dva pro­ta­go­nisté si ná­hod­ným losem vy­be­rou svojí oběť – mladou ženu (tak to bude pů­so­bit mnohem hůř) s tím, že chtějí zničit její emo­ci­o­nální i ma­te­ri­ální jis­toty. Po­u­ží­vají přitom metody, které i když jsou mo­rálně sporné, eticky po­chybné, kruté a ne­vy­bí­ravé, jsou stále na bez­ú­honné straně le­ga­lity.

Jde o ten úmysl a chy­bě­jící logiku.

Myš­lenku li­bo­vůle osudu ro­ze­bí­ral film Sor­ce­rer. Jeho hr­di­nové byli v ob­rov­ském ne­bez­pečí a osudu sta­čilo jen aby na­klo­nil ja­zýčky vah a řidiči ná­kla­ďáků by ze­mřeli v ex­plozi nitro­gly­ce­rinu. Nikdo se je ne­sna­žil úmy­slně od­pá­lit, je kon­krétně. Věci se jenom staly. Ale co když si vybere právě vás, není žádný důvod proč právě vás, ale od té doby se s vámi snaží vy­je­bat všemi do­stup­nými pro­středky a ne­za­staví se před ničím. Jak se s tímhle může člověk, který navíc neměl žádnou velkou zku­še­nost s ad­ver­zi­tou, vy­po­řá­dat?

To by byla docela uchá­ze­jící kostra, ale ne­da­řilo se mi na ní na­ba­lit maso děje. Tak jsem to skar­to­val a pře­stal o tom pře­mýš­let.

Teprve článek o tom, že dnešní te­e­nageři jsou mnohem méně hé­do­nis­tičtí než ge­ne­race jejich rodičů (což nedává žádný smysl, via), re­star­to­val proces bu­do­vání.

Po­ten­ci­ální za­čá­tek téhle verze po­vídky jsem tu ne­dávno ukázal pod ti­tul­kem Vy­mě­ním všechna svá ta­jem­ství za pár lajků.

Začalo být jasné, že jediný způsob jak něco psát, je psát o něčem osob­ním. Jak psal HST ve FALILV If a thing like this is worth doing at all, it’s worth doing right.

Úhel se změnil, ne­sou­středí se na posly ilo­gic­kého zla, ale na pocit od­ci­zení, zku­še­nostmi vy­pěs­to­vané mi­san­tro­pie a la­tentní ne­ná­visti. Hr­di­nové jed­nají s ostat­ními tak, jako se zdro­jem ne­bez­pečí. Je to dáno jejich zku­še­nostmi, které je pře­svěd­čily, že se jim nemůže dostat ničeho dob­rého a když se byť jen trochu odhalí, někdo toho zne­u­žije. Na­ko­lik je jejich před­stava ka­ni­ba­lis­tické spo­leč­nosti reálná a na­ko­lik si ji při­vo­dili sami, je otázka, kterou bude třeba zod­po­vě­dět. Vý­sle­dek je nicméně takový, že se spo­leč­nosti za každou cenu vy­hý­bají nebo se jí snaží zničit.

Takže teď mám za­čá­tek, konec i cel­ko­vou náladu, ale pořád nevím jaký by měl být děj, v čem bude spo­čí­vat kon­flikt a jeho roz­ře­šení? A jak do toho bude pa­so­vat ona scéna, kterou to všechno začalo? To také není jisté.

Ale na tom ne­zá­leží, pro­tože jako skoro každou před­chá­ze­jící po­vídku, ani tuhle ne­do­píšu.


+1: Článek o uva­da­jí­cím hé­do­nismu mladé krve ob­sa­huje skvě­lou větu „Online, eve­ry­body else is always happy, good-lo­o­king and at a party“, která sedí.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz