k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Ze života prionů

13. 11. 2018 — k47 (♪)

Co je naživu a co už ne? Všichni se shod­neme na ex­tré­mech: Kámen zcela jistě není živý a žirafa zcela jistě je. Ale kde je dělící čára, jak přesně můžeme roz­li­šit ony dvě ka­te­go­rie, jaká jsou kri­té­ria od­dě­lu­jící jedno od dru­hého. Učeb­nice bi­o­lo­gie utrousí něco duchu, že or­ga­nis­mus ob­sa­huje DNA, RNA, bíl­ko­viny, musí se sám roz­mno­žo­vat a dis­po­no­vat me­ta­bo­lis­mem. Podle těchto pra­vi­del: opice – živá, pavouk – živý, plank­ton – živý, bak­te­rie – živá.

Ale pak tu máme viry, které z de­fi­nic vy­bo­čují. Roz­mno­žují se a v ma­ličké bíl­ko­vinné krustě nesou DNA, ale ne­do­ká­žou nic sami, po­tře­bují pomoc hos­ti­tele, stejně tak nemají me­ta­bo­lis­mus. Viry se na­chá­zejí na pomezí dvou světů, nebo po­e­ticky, jak jsem někde četl, před­sta­vují jmelí na stromě života. Přitom exis­tují gi­gan­tické viry ve­li­kostí pře­sa­hu­jící nejmenší bak­te­rie a vi­ro­fágy – viry na­pa­da­jící jiné viry. Tady si­tu­ace začíná být po­ně­kud mlhavá.1

A pak tu jsou priony – in­fekční agenti způ­so­bu­jící mimo jiné nemoc ší­le­ných krav -, kteří se zcela vy­my­kají kla­si­fi­kaci živé/neživé. Jde o bíl­ko­viny, zcela běžně se vy­sky­tu­jící v mozkové tkáni zvířat a lidí, které jsou zde­for­mo­vané tak, že neplní svoji pů­vodní úlohu a při kon­taktu se zdra­vou pri­o­no­vou bíl­ko­vi­nou ji změní na in­fekční va­ri­antu, vyrobí si svého dvoj­níka.

Jsou naživu nebo ne? Roz­mno­žují se to ano, ale ne­ob­sa­hují žádné nuk­le­ové ky­se­liny, ani stopy po DNA nebo RNA. Jde o na­kaž­livé sa­mo­repli­ku­jící se mo­le­kuly, které našly sla­binu hos­ti­tel­ského or­ga­nismu.

Zdali jde o život nebo ne, je jen aka­de­mická otázka, která ne­o­vlivní jeden fakt a to, že exis­tují a způ­so­bují hro­zivé de­ge­ne­ra­tivní cho­roby mozku, které se pro­je­vují rychle po­stu­pu­jící de­mencí a jsou vždy 100% fa­tální bez mož­nosti léčby. Prav­dě­po­dobně to nej­horší na celé mor­bidní zá­le­ži­tosti: Vadný prion může, byť ex­trémně vzácně, vznik­nout sa­mo­volně a když se tak stane, jste v háji.

Na­ho­dilé kru­tosti kosmu dávají tušit, že kosmos nebyl stvo­řen mi­lu­jí­cím bohem, pro­tože jestli by tomu tak bylo, byl by to sa­dis­tický a krutý stvo­ři­tel, který jen zkouší, co mu může projít. Leda, že by se v bibli psalo velice malým písmem někde v knize ge­ne­sis: Osmého dne bůh stvo­řil priony, ra­ko­vinuta­ra­tomy. A viděl bůh, že to bylo dobré.


  1. S tro­chou po­e­tické li­cence můžeme lidi s na­chla­ze­ním po­va­žo­vat za zombie – jsou na­ka­ženi něčím, co je na pomezí života a smrti. Tedy té li­cence bude třeba ne­za­ne­dba­telné množ­ství, ale to by nikdy nemělo stát v cestě dobré anekdotě.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz