k47.cz
výběr kolo foto makro povídky kultura
koronavirus TECH ▞▞ 🞄⬤🞄 | twitter RSS
««« »»»

Noční můry o 50.1% procentech

14. 1. 2018 — k47

Volby mě úplně roz­ho­dily. Nevím, co se se mnou děje. Zásoby adre­na­linu na nule, za­mlžená mysl, ne­u­stálé ex­trémní ne­vol­nosti & zvra­cení krve. Kdy­bych měl na zá­kladě sou­čas­ného stavu hádat, ti­po­val bych, že mi zbý­vají ma­xi­málně dva týdny života, na­místo čtyř, které tipuji běžně.

Ale aspoň se od­porné noční můry o tom, že Zeman vyhrál o jeden hlas, který jsem nemohl udělit, ne­do­sta­vily. Čekal jsem výjevy pádu do to­ta­lity, po­pravy v uli­cích, kult osob­nosti, be­che­rovku jako jediný po­vo­lený nápoj a po­dobná zvěr­stva. Místo toho mi v hlavě zuřila bouře jiných ná­sil­ných snů. Pa­ma­tuji si dva, kde jsem byl fy­zicky na­pa­den a zmlá­cen, v jenom mě začali ma­sa­kro­vat dva chlapi za to, že jsem jim na­chcal do piva. Ve druhém mě na­padli také dva muži, jiní dva mě od nich za­chrá­nili, jen aby se do mě vzá­pětí sami pus­tili. Ná­silné sny, ve kte­rých jsem ve fy­zic­kém ne­bez­pečí a hrozí mi újma, jsou běžné, ale tohle bylo mnohem víc než normál běžné noci.

Vý­sledky voleb jsem začal sle­do­vat přesně ve 14:22, kdy bylo se­čte­ných jen 0.01% hlasů a pro­centní podíly byly stále velice tur­bu­lentní. O chvíli poz­ději se na špici ocitl Drahoš, ale dlouho mu to ne­vy­dr­želo. Byl to ar­te­fakt vzor­ko­vání. Do­ra­zily první hlasy ze za­hra­ničí, kde Zeman nebyl příliš v kurzu a držel se na třetím nebo čtvr­tém místě.

Ná­sle­du­jící hodinu jsem měl oči při­le­pené ke grafům vý­sledků a ma­nicky sle­do­val mi­k­ro­sko­pické pohyby čísel. Velice rychle si­tu­aci opa­no­val Král Svině a vy­stře­lil na 43 pro­cent. Pro­boha, uvě­do­mil jsem si, právě se na­chá­zíme přesně sedm pro­cent od ka­ta­strofy. To nebyly nijak po­vzbu­divé to­le­rance. Ne­sta­bilní člověk by v tu chvíli po­ci­ťo­val první návaly paniky nebo by začal ve velkém pít. Ocitli jsme se takřka na okraji pro­pasti. V prvním mi­nu­tách nebylo jasné, že se poměry ne­změní, sta­tis­tický vzorek byl stále příliš křehký. Si­tu­ace se rychle měnila a náskok zla se zpev­ňo­val.

Jediná naděje spo­čí­vala v Praze, která měla ve sčí­tání zpož­dění. Udělal jsem pár rych­lých vý­po­čtů, ale i kdyby celé hlavní město a okolí hla­so­valo stejně jako do té doby, po­hnulo by to s vý­sled­kem jen o pár pro­cent­ních bodů. Navíc jak se uká­zalo, cen­t­rum města bylo v účasti lax­nější než zbytek re­pub­liky—kolem 50 pro­cent místo prů­měr­ných 60 pro­cent.

Když se do věci začala ve velkém za­po­jo­vat me­t­ro­pole a další města, kde po­pu­lace ne­od­pří­sáhla věr­nost Mor­doru, a hyb­nost se změ­nila a čísla se pomalu začala měnit. Velice pomalu. Nejdřív 25% pro Dra­hoše a v 15:50 Zeman spadl pod 40%.

Ne­mohli jsme vyhrát, to bylo jasné už od za­čátku, zá­le­želo jen, abychom ne­pro­hráli úplně a pou­hých sedm pro­cent vaty ze za­čátku sčí­tání nikoho příliš ne­u­spo­ko­jilo. Sedm pro­cent před­sta­vo­valo jen něco kolem 350000 voličů.

Kdy­bych byl sázkař s la­tent­ními skony k se­be­mrs­kač­ství (což nemusí být zas tak daleko od pravdy), tak bych se před prvním kolem vsadil, že Zeman vy­hraje v druhém kole, ale zemře během svého funkč­ního období. Roky al­ko­holu, lží a cel­ko­vého mo­rál­ního ko­lapsu ho ko­nečně do­sta­nou. Jaký bych na to mohl dostat kurz?

Ten by ale teď byl docela jiný. Ne nutně na jeho fi­nální skon, ale na Ze­ma­novo ví­tě­ství. Které se teď, jak na­zna­čují po­li­to­lo­gové a ko­men­tá­toři per­ma­nentně za­ha­lení v oblaku sherry, zdá vše jen ne předem dané.

Po­drobné vý­sledky opět uká­zaly dvoja­kost Re­pub­liky — na jedné straně pruh táh­noucí se na šikmo přes Čechy jako stará jizva s ne­po­pi­ra­tel­ným epi­cen­t­rem v Me­t­ro­poli, na druhé straně zbytek. Mís­to­pisná po­la­rita mezi oběma tábory byla téměř do­ko­nalá. Po­pu­laci bylo možné roz­dě­lit podle lokace, vzdě­lání, me­t­ro­po­lit­nosti, věku nebo peněz a po­zo­ro­vat věděl všechno, co po­tře­bo­val (se sta­tis­ticky vý­znam­nou přes­ností). Jeden konec věří Ze­ma­novu jedu, druhý jím pohrdá. Po­dobná dy­na­mika a po­la­ri­zace za­vi­nila Brexit.

Možná můj stu­pidní návrh roz­dě­lit re­pub­liku na dvě není úplně od věci. Každá půlka by do­stala přesně to, co chce a co si za­slouží. Hra­nice se na­po­sledy ote­vřou a lidé budou moci ces­to­vat mezi oběma re­pub­li­kami, jako v pří­padě roz­dě­lené Korei a pak nebude exis­to­vat už žádná ani­mo­sita, jen ne­ko­nečná har­mo­nie. Když už se zmi­ňuji o Koree, tak pokud jsem dobře po­čí­tal, Praha by měla mít po­dobné HDP jako Se­verní Korea, která do­ká­zala vy­vi­nout ja­derné zbraně. Tak proč to ne­roz­sek­nout a ne­za­čít vy­ví­jet nuk­le­ární bomby, aby lidé z nového státu za­ru­čili, že se Ze­ma­novi nohsledi a Oka­mu­rovi proto-proto-fa­šisti ne­bu­dou moci vrátit zpátky? Zou­falá si­tu­ace volá po zou­fa­lých činech.


+1: Ti kdo na­mí­tají, že Praž­ská Re­pub­lika je jen kon­spi­race jak vy­vi­nout vlastní ja­derné zbraně, vědí příliš moc a budou od­stra­něni.

+2: Ko­rekce pro­ve­deny zá­kladě dů­klad­ného ma­po­vání.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz