k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Co je tohle za šílenou nostalgii po starých vlacích?

12. 8. 2018 — k47

Po­slední ža­blotlamy – jak se říkalo vla­ko­vým jed­notkám 451 & 452 – ko­nečně opouští koleje a míří do muzea. V no­vi­nách že­lez­niční relikt še­de­sá­tých let po­pi­sují jako „le­gendu“, za­tímco ně­kteří vy­ši­nutí šo­touši pro­je­vují symptomy nos­tal­gie. Co je tohle za ší­len­ství? Ža­botlamy jsem jezdil celé roky a vůbec mi ne­chybí. To že na ko­le­jích vy­dr­žely celých 54 let, není ukázka jejich odol­nosti nebo jiného vý­ji­meč­ného atri­butu, ale ostuda čes­kých drah. Kle­paly se i na čer­s­tvě po­lo­že­ných ko­le­jích jako auto, které v plné rych­losti vy­létlo z dál­nice, po­ska­ko­valo roz­bahně­nými poli a cestou se změ­nilo se na zmač­ka­nou koule plechu. Nebylo v nich možné opřít hlavu, nebylo v nich možné spát a sa­motné sezení – jedna z klí­čo­vých rolí pří­měst­ských vlaků – bylo pří­jemné asi jako dřepět v korbě po­pe­lář­ského auta – nejen že vás za­sy­pá­vají od­padky, ale za chvíli lis začne pě­cho­vat náklad špíny + vaši ma­lič­kost.

Byly to straš­livé vlaky a je jenom škoda, že se hla­vouni drah už před dva­ceti lety ne­roz­hodli je nahnat na slepou kolej, jeden za druhým, nej­vyšší možnou rych­lostí, ať se rámy začnou lámat, pak vý­sledný vrak za­pá­lit a to co zbude vy­ho­dit do vzdu­chu dy­na­mi­tem. Nic lep­šího si ža­botlamy ne­za­slouží, strá­vil jsem v nich roky života, nechci je ani vidět v muzeu, nechci, aby z nich cokoli zů­stalo, po­slední jed­notku by měli roz­ře­zat na malé kousky a ty pak pře­ta­vit do me­dai­lonů, které by prů­vodčí roz­dá­vali při zpož­dění vlaku. Psalo by se na nich: „Aspoň ne­je­dete ža­botla­mem.“

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz