k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Whataboutism (komunisti jsou submisivní svině)

22. 8. 2018 — k47 (♪)

Při pa­de­sá­tém výročí invaze vojsk Var­šav­ské smlouvy se po­slední pře­ži­vší ko­mu­nisté z KSČM mohli pře­trh­nout, aby podali udá­losti invaze v co nej­lep­ším možném světle jako něco, co ne­stojí za řeč nebo ještě lépe jako po­zi­tivní udá­lost v dě­ji­nách naší země. Místo toho, aby se vě­no­vali ideím so­ci­a­lismu, se snaží očis­tit sověty a za­hla­dit kri­mi­nální ší­len­ství tohoto kri­mi­nál­ního režimu.

Ko­mu­nista Skála pro­hlá­sil:

„Sověti při invazi invazi ne­po­u­ží­vali napalm, neměli Agent Orange […], české ženy nebyly so­vět­skými vojáky nuceny k pro­sti­tuci,“

Tohle není nic jiného než ne­po­krytý wha­ta­bou­tis­musstará so­vět­ská pro­pa­gan­dis­tická stra­te­gie, která zís­kala jméno ze spo­jení what about, volně pře­lo­ženo ale co třeba. Tenhle manévr se snaží omlu­vit činy jedné strany tím, že po­u­káže na jiné často horší činy druhé strany, tím zdán­livě odhalí po­kry­tec­tví pů­vod­ního stě­žo­va­tele a popře jeho ar­gu­menty.

Ko­mu­nisté říkají Sověti k nám na­hnali tanky, ze­mřelo 137 čes­kých ci­vi­listů, ale Ame­ri­čané "ve Viet­namu po­u­ží­vali napalm a Argent Orange," jako kdyby to něco zna­me­nalo. Pro­tože někdo jiný pro­vedl něco dis­ku­ta­bilně hor­šího, oku­pace nemá mít žádnou váhu a naopak má pů­so­bit omlu­vi­telně. Ale co třeba tohle: Oba akty mohou být za­vr­že­ní­hodné zá­ro­veň – ten horší ne­vy­maže ten méně straš­livý, zločin jedné strany ne­le­gi­ti­mi­zuje zlo­činy strany druhé.

Jde o ar­gu­ment o hla­do­vě­jí­cích dětěch v Africe. Však to znáte: Jeden člověk řekne, že se cítí strašně, někdo jiný mu začne opo­no­vat, že to není tak hrozné, pro­tože hla­do­vě­jící děti v Africe se mají pod­statně hůř—jako kdyby jedno mělo anu­lo­vat to druhé. Máš pravdu, teď když vím, že někdo na světě umírá hlady, všechno moje strá­dání do­čista zmi­zelo.

Nic z toho nedává žádný lo­gický smysl a ko­mu­nis­tičtí po­hůnci, kteří při vy­vr­cho­lení pro­vo­lá­vají slávu so­vět­skému svazu, se jen ze všech sil snaží re­ha­bi­li­to­vat so­vět­ský režim. Ma­so­chis­ticky touží po velkém bratru, aby je zas ovlá­dal a po­ni­žo­val. Chtějí se zas na­chá­zet v sub­mi­sivní pozici a užívat si týrání.

Při­padá mi, že KSČM je mrtvá strana, zcela vy­hlo­daná a dutá, která už jen touží po mocné au­to­kra­tické figuře, kterou můžou mi­lo­vat, uctí­vat a ser­vilně plnit její touhy, za­tímco ona je ne­ná­vidí a zne­u­žívá. Ko­mu­nisté de­fi­ni­tivně za­ne­vřeli na otázky so­ci­a­lismu, za­po­mněli na Marxe, velké ideály hodili k ledu, teď jen mastur­bují při před­stavě vel­kého dik­tá­tora dáv­ných let, figury, která je po­trestá a oni budou mi­lo­vat každou ránu bičem.


+1: Vy­kru­co­vání ko­mu­nistů, akt druhý.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz