k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Pochopte, že se do tý soupravy všichni nevejdete

30. 10. 2018 — k47 (♪)

Asi takhle: Pře­devčí­rem Ev­rop­skou ulicí štrá­do­vala slav­nostní vo­jen­ská pře­hlídka k pří­le­ži­tosti sta let od vniku sa­mo­stat­ného čes­ko­slo­ven­ského státu & z po­hledu ná­hod­ného po­zo­ro­va­tele, který ne­při­šel s ob­rov­ským před­sti­hem, to nebylo nic moc.

Pro mě celá etuda ne­za­čala vůbec dobře. Na vlak jsem jel jako ob­vykle na kole, pro­tože je to nej­rych­lejší a ne­pruž­nější způsob pře­pravy. Vy­ra­zil jsem na po­slední chvíli a ne­na­padlo mě, že déšť, který zrovna ustal, může před­sta­vo­vat pro­blém. Neměl jsem blat­níky a povrch cest bylo možné popsat vše­mož­nými výrazy, jen ne slovem „suchý“. Než jsem dojel na za­stávku, měl jsem kalhoty skrz naskrz mokré a zima se za­čí­nala pro­pra­co­vá­vat skrz. To mě do­nu­tilo koupit balík pa­pí­ro­vých ruč­níků a pár si jich strčit do trenek, aby mi ne­u­mrzlo pozadí. Nebylo to nic dů­stoj­ného, ale kdo si nikdy ne­vlezl do vy­ku­chané mrt­voly zví­řete, aby se zahřál, nechť hodí ka­me­nem.

I když pře­hlídka se­lhala z po­hledu ná­hod­ného po­zo­ro­va­tele, nikdo nemohl po­chy­bo­vat, že šlo o mo­nu­ment ve­řejné do­pravy. Ta uká­zala svojí efek­ti­vitu a bylo to krásné. Metro vy­jíž­dělo každé dvě minuty, 1464 ta­bul­ko­vých pa­sa­žérů v každé soupravě, za hodinu do­ká­zalo pro­táh­nout 44000 lidí jedním směrem. Před­stavte si jedno auto na 1.3 ces­tu­jí­cích z téhle masy, celá me­t­ro­pole byl zko­la­bo­vala na týden.

Bylo to poprvé, co jsem viděl, že souprava ne­do­ká­zala pobrat všechny če­ka­jící, stejně jako es­ka­lá­tory na Muzeu byly per­ma­nentně vy­tí­žené, sotva nasály jeden vlak, už při­jíž­děl druhý, zas bez­na­dějně plný. Věděli to všichni, ale přesto se na každé sta­nici tla­čili a sna­žili se na­stou­pit, dou­fali, že když se budou snažit do­sta­tečně silně, zákony fyziky pře­sta­nou platit a ně­ja­kým způ­so­bem pro­stoupí masou ramen. Si­tu­ace byla tak na­pjatá, že na cestě zpět prázdná souprava vy­vo­lala spon­tánní po­tlesk na­třís­kané sta­nice. V jeden oka­mžik řidič metra do roz­hlasu utrousil „Po­chopte, že se všichni do tý soupravy ne­ve­jdete“, což si za­slou­žilo po­ba­vený smích. Jako, my to všichni víme, ale ve dvě začíná pře­hlídka a chceme zabrat dobrá místa.

Přesně to se ale uká­zalo jako zhola ne­možné. Když jsem vy­str­čil hlavu z metra a na­de­chl se deště na Dej­vické, všude bylo plno. Ev­rop­ská ulice byla oba­lená lidmi čtyři řady hlu­boko, ne­pří­zeň počasí nikoho ne­od­ra­dila, jen do­nu­tila při­hlí­že­jící vzít si dešt­níky a tím ztí­žili si­tu­aci všem ne­šťast­ní­kům v no­se­bleed section. Vět­šinu času jsem strá­vil po­ma­lou tla­če­nicí podél sil­niční tepny ve snaze najít ne­e­xis­tu­jící lepší místa, za­tímco někde nalevo, za hradbami hlav, údajně po­cho­do­vali pro­fe­si­o­nální vojáci, zálohy a další maso ná­sle­do­vané těžkou tech­ni­kou. Musím tomu věřit, nic jiného ostatně ani ne­zbývá. Občas mezi hla­vami pro­bleskla hlaveň pa­lub­ního ku­lo­metu, tře­po­tání zá­stavy nebo něco po­dobně pře­hlíd­kově mi­li­tant­ního. Něco se dělo, tím jsem si jistý, jen nevím co přesně.

Když pů­jdete na po­dob­nou akci někdy v bu­doucnu, vez­měte si štafle. Viděl jsem mladý pár, jak ba­lan­cuje na hli­ní­ko­vých šta­f­lích a, i když jejich poloha s sebou při­ná­šela značné riziko ne­sta­bi­lity, aspoň něco viděli.


+1: I když jsem si tu dělal srandu z šo­toušů, musím při­znat, že patřím do krusty po­pu­lace, která pro­je­vuje nad­prů­měrný zájem o in­frastruk­turu.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz