k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Co budete celou tu dobu dělat?

15. 9. 2018 — k47 (♪)

Když čtu nebo slyším, že někdo kon­ver­to­val k ná­bo­žen­ství, v hlavě mi zní pře­klad: „Bojím se smrti a proto se po­tře­buju účast­nit or­ga­ni­zo­va­ného pře­ludu, díky kte­rému, když se obě­tuji naplno a mod­lit­bami pře­hlu­ším ra­ci­o­nální uva­žo­vání, budu žít navždy a hrát golf s bohem v nebi.“

Nej­větší pro­blém nemám s tím, že jsou to po­ví­dačky z doby že­lezné, které pře­žily kvůli slibu, že se ne­mu­síte bát Vel­kého Ani­hi­lá­tora. To je jasné. Pro­blém mám s věč­ností. Pro­tože věč­nost, nevím jestli to víte, je strašně dlouhá doba. Když te­o­kra­tičtí ba­chaři mluví o „věčném životě“, myslí jako věčném věčném? Jako bez konce? Jako ne­ko­nečné množ­ství času?

Vzpo­mí­nám si, jak jsem četl útlou kní­žečku roz­ho­vorů s Jorge Luisem Bor­ge­sem. Na za­čátku ta­za­tel vzpo­mene na anekdotu, kdy ob­di­vo­va­tel řekl „Kéž žijete tisíc let“ a Borges mu od­po­vě­děl „Dívám se šťastně vstříc své smrti.“ Smrt pro něj před­sta­vo­vala útěchu, že po ní nebude muset nic řešit.

Borges, který ve své ima­gi­naci vy­sta­věl mnoho světů, si ne­do­ká­zal před­sta­vit žít tisíc let. Co potom do­slovná věč­nost?

Te­pelná smrt vesmíru na­stane za 101000 let (jed­nička ná­sle­do­vaná ti­sí­cem nul). Před­stavte si, že se každá na­no­sekunda z 13.8 mi­li­onů let, co náš vesmír exis­tuje, roz­táhne na stáří kosmu. Vý­sledné eóny a eóny času by se ani vzdá­leně ne­při­blíží oka­mžiku, kdy kosmos vy­hasne. Kdyby se každá na­no­sekunda tohoto ča­so­vého úseku stala jeho tr­vá­ním, pořád nic. Te­pelná smrt je sále ne­před­sta­vi­telně daleko.

A to pořád mlu­víme o ko­neč­ných ča­so­vých in­ter­va­lech. Svaté knihy sli­bují věč­nost, ne­spo­četně let, trvale ply­noucí čas, eóny, ne­ko­nečno. To zní hro­zivě. Co celou tu dobu budete dělat? Zmi­ňuje se bible o wi-fi? Sli­buje korán you­tube? Me­di­to­val Buddha o te­le­vizi? Říkal Višnu něco o laptopu? Ne. Věč­nost musí ne­od­vratně začít nudit a pak ne­smr­telné duše budou toužit po vy­svo­bo­zení nicoty.

Norská my­to­lo­gie je jedno z ná­bo­žen­ství, které se ne­zdr­žuje s věč­ností a po­smrt­ným ži­vo­tem. Má své bohy a nutnou dávku mysti­cismu, to jo, jinak by si ne­za­slou­žila ná­lepku ná­bo­žen­ství. Na rozdíl od křes­ťan­ství sli­bu­jící křeslo v nebi, je uni­kátně po­chmurná. Ve finále všechno utne Rag­narök – po­slední bitva při níž zemřou bohové, lidé, slunce a měsíc, Yg­gdra­sil, všechno, nic ne­zů­stane, žádné nebe, žádný po­smrtný život pro po­slušné věřící, jen náruč chladné smrti.

Vi­kin­gové byli, i v di­vo­kých fan­ta­zi­ích, re­a­listé.

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz