k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
foto Praha výběr povídky kultura
twitter FB RSS
««« »»»

Útěk ze simulace

31. 3. 2018 — k47

„Kód je zákon“ – Přesně o tomhle sní své stu­pidní sny tech­no­lo­gičtí uto­pisté a krypto-ka­pi­ta­listé1 .

Jde o idi­o­tický opiový přelud právě proto, že kód – jako džin z ori­en­tál­ních po­há­dek – splní přesně to, co je psáno, ne co je za­mýš­leno. Ote­ví­rají se tak dveře do světa ří­ze­ného tech­ni­ká­li­emi na­místo prin­cipů.

Právě teď čtu paper The Sur­pri­sing Cre­a­ti­vity of Di­gi­tal Evo­lu­tion: A Collection of Anec­do­tes from the Evo­lu­ti­o­nary Com­pu­tation and Ar­ti­fi­cial Life Re­search Com­mu­ni­ties (shr­nutí zde), který mi při­padá víc re­le­vantní než cokoli jiného.

Jde o soubor anekdot a apo­kryf­ních pří­běhů z vý­zkumu evo­luč­ních al­go­ritmů za­bý­va­jící se si­mu­lací vir­tu­ál­ních or­ga­nismů, kteří se dokáží evo­lucí adap­to­vat na ná­strahy a po­ža­davky si­mu­lo­va­ného světa.

A jak je z článku jasně vidět, i když tyto or­ga­nismy fy­zicky ne­e­xis­tují, dokáží se při­způ­so­bit velice dobře, často lépe, že vý­zkum­ník za­mýš­lel. Někdy do­konce tak dobře, že vy­u­ží­vají sla­biny a chyby si­mu­lace (sami od sebe ob­je­vili něco, co se podobá strafe-ju­mingu) nebo ne­přes­nosti zadání – op­ti­ma­li­zují pro to, co člověk řekl, nikoli pro to, co sku­tečně za­mýš­lel. Někdy si po­čí­nají s ob­rat­ností práv­níků, kteří hle­dají právní kličky nebo staví svou ob­ha­jobu na tech­ni­ká­li­ích.

Jestli je tohle vhled do bu­douc­nosti, které bude vlád­nout kód místo zákona, tak to jako díky, po­dejte mi pušku, za­stře­lím se radši hned.

Článek se na za­čátku od­ka­zuje na Da­niela Den­netta, kteřá říká, že evo­luce může pro­bí­hat všude, kde jsou spl­něny tři pod­mínky: repli­kace, mutace a se­lekce. Není nutně po­třeba fy­zická re­a­lita, stačí jen její si­mu­lace nebo si­mu­lace ja­ké­koli jiné re­a­lity, jde můžou pro­bí­hat pro­cesy podle oněch třech prin­cipů.

Zna­mená to tedy, že si­mu­lační hy­po­téza může být prav­divá?

Možná ji to dává ur­či­tou kre­di­bi­litu, i když stále z hloubi duše doufám, že ne­platí. Si­mu­lační hy­po­téza je fi­lo­so­fic­kou ob­do­bou vlh­kého snu startupů si­li­con valley – ne­změní nic, ale způ­sobí, že se teď na všechno musíme dívat její op­ti­kou.

Pokud jsme jen bez­mocné loutky v si­mu­laci ně­ja­kého zlého génia, zna­mená to, že celá naše re­a­lita je v prin­cipu jiná, než jak jsme si ji před­sta­vo­vali, ale zá­ro­veň to nemění nic, pro­tože když jsme uvnitř nebo venku, dů­sledky jsou stejné – pořád žijeme v pomalu umí­ra­jí­cím vesmíru a čekáme na vy­has­nutí hvězd. Si­mu­lační ar­gu­ment, fi­lo­so­fie nebo celé dějiny lidské ci­vi­li­zace jsou jen in­te­lek­tu­ální po­vy­ra­že­ním před ne­ko­nečnem.

A to ani nejde o první úvahu svého druhu. Debata kolem svo­bodné vůle se zabývá po­dob­nými otáz­kami už ně­ja­kou dobu.

Do toho celá si­mu­lační hy­po­téza zavání touhou najít boha & má ne­za­ne­dba­telný nádech an­tro­po­cen­t­rismu.

Si­mu­lo­vat všechno je příliš vý­po­četně ná­ročné, to je jasné. Nějaký ako­lyta tedy přišel s myš­len­kou, že když by byla si­mu­lo­vaná jen ta část vesmíru, kterou jsme schopni přímo po­zo­ro­vat vlast­ními smysly, pak začnou být pa­mě­ťové nároky si­mu­lace při­ja­telné. Ale tahle klička po­staví lid­skou rasu a jejich per­cepci do centra vesmíru, pokud je to pravda, celé jsoucno je si­mu­lo­váno jen pro nás; nějaká entita – ří­kejme mu třeba bůh – vy­tvo­řil tohle všechno jen pro své děti, pro nás. Myš­lenky si­mu­lace jsou jen te­o­lo­gií pro di­le­tanty a tech­no­lo­gické typy. Musk o sobě může říkat co chce, ale jeho ší­len­ství se točí kolem nových bohů a on je jejich pro­ro­kem.

Jsou po­div­nosti kvan­tové fyziky pro­jevy im­ple­men­tač­ních de­tailů si­mu­lace? Měli bychom ji začít uctí­vat a stavět pro ní chrámy, jako pro Slovo, Kód a Im­ple­men­tační De­taily našich Stvo­ři­telů? Byl bych pro, už jen pro stu­pidní ab­sur­ditu onoho po­čí­nání.

Tohle všechno dává pro­stor pro novou te­o­lo­gii a nová ná­bo­žen­ství. Bůh stvo­řil vesmír jako ex­pe­ri­ment. Proč ne?

Z článku mi v paměti utkvěla ještě jedna věta: search will often learn how to ex­ploit bugs in si­mu­lati­ons or hard­ware. Jestli chceme utéct ze si­mu­lace, musíme udělat glo­bální jail­break.


Už je pozdě, o nové techno-te­o­lo­gii se ro­ze­píšu někdy příště.


  1. tady není myš­leno „krypto“ jako ozna­čení skryté pod­pory, ale jako prefix krypto-měn & chyt­rých kon­traktů ve smyslu krypto-anar­chismu.
píše k47 & hosté, ascii@k47.cz