k47.cz  — každý den dokud se vám to nezačne líbit
výběr foto Praha povídky kultura
TECH ▞▞ kolo | twitter RSS
««« »»»

Twitter mě sere stále víc & víc

7. 2. 2018 — k47 (♪)

Ti­tu­lek říká všechno dů­le­žité. Twit­ter se v po­slední době stává stále méně uži­tečný & více in­va­zivní.

Přes hra­nici le­tar­gie mě ten­to­krát pře­ho­dil fakt, že twit­ter začal tlačit do­po­ru­čení tweetů mezi ozná­mení. Tím po­ru­šil ne­psa­nou dohodu, že v rub­rice „ozná­mení“ se objeví jen „ozná­mení“, tedy věci, které se ně­ja­kým způ­so­bem týkají mě. Jde o od­po­vědi, re­tweety a po­dobné, jen udá­losti, které si po­ten­ci­álně žádají mojí po­zor­nost. Ne to, co al­go­rit­mus vy­la­děný pro zvý­šení „en­gage­mentu“ vy­hod­no­til, že by se mi mohlo líbit & co by mě na jejich stránce udr­želo o něco déle. Je mi na­prosto jasné, proč to dělají, chtějí v uži­va­te­lích živit do­pa­mi­nový cyklus gra­ti­fi­kace. Ale tohle mi pří­padá jako podvod, jako levný trik pro­da­vače oje­tých aut.

Při­hlá­sím se na twit­ter a vidím v zá­ložce nahoře na stránce ma­ličké čer­vené číslo. To zna­mená, že někdo něco mého lajk­nul, něco re­tweet­nul, na něco od­po­vě­děl, to so­ci­ál­ním zví­řa­tům jako jsme vy všichni, prahnou­cím po spo­le­čen­ském uznání, do mozku vstříkne malou dávku do­pa­minu. Tato me­cha­nika hra­cího au­to­matu, který roz­dává malé odměny v ne­pra­vi­del­ných cyk­lech, živí soc­nety & pěs­tuje v jejich uži­va­te­lích kom­pul­zivní cho­vání nebo rovnou zá­vis­lost.

Ale když se dozvím, že jde o ma­ni­pu­laci al­go­ritmu, při­pa­dám si pod­ve­dený. Twit­ter jen plýtvá mým časem. Tyhle sračky mě ne­za­jí­mají, už beztak jimi v mě­řítku menším než malém pro­kládá „ti­me­line“. To je další věc, která mě už dlouho ob­tě­žuje. Jde zase o to, že si twit­ter neváží času svých uži­va­telů & na­kládá s nimi jako se zdro­jem kliků, který musí za každou cenu využít.

V prehis­to­ric­kých dobách byl twit­ter pro­dchnutý osvě­žu­jí­cím pu­ris­mem. Nešlo jen o těch 140 znaků, ale také pocit oka­mži­tosti, „ti­me­line“ byla malým oknem do proudu dějin, do kte­rého se uži­va­tel v jeden oka­mžik po­no­řil a vy­bí­ral si z plejády sti­mulů, které se míhaly kolem něj. A když něco pro­pásl? Bylo to pryč, ztra­cené za ohybem přímky času. Oka­mžik je jen oka­mžik, jen mi­ho­tavé máv­nutí mo­tý­lích křídel.

Ale teď je to docela jiná služba, agre­sivně pa­ter­na­lis­tická a preskrip­tivní, op­ti­ma­li­zo­vaná pro naší FOMO stránku, která se klepe stra­chem, že pro­pásne ten jeden zcela zá­sadní moment, který změní naše životy k lep­šímu, který z nás udělá mi­li­o­náře, díky kte­rému skon­číme v po­steli s part­ner(em/kou) svých snů. Mohlo by se vám líbit… Ne­pro­pásli jste něco… Spe­ci­álně pro vás… Vašim přá­te­lům se líbí… Může vás za­jí­mat…

K čemu to je? Uži­va­tel stráví na soc­netu víc času, ale je spo­ko­je­nější? Při­náší mu to víc užitku? Fun­guje to?

Možná, že to fun­guje podle ně­kte­rých peč­livě vy­bra­ných metrik, ale sám si při­pa­dám stále víc a víc ma­ni­pu­lo­ván al­go­rit­mic­kým sys­té­mem, abych dělal věci, které nechci dělat. Potom, co jsem vypnul ja­vascript a videa z you­tube jsem sta­ho­val přes you­tube-dl & pak se na ně díval of­fline, jsem byl volný od nátlaku do­po­ru­če­ných videí, která „by se vám mohla líbit“. Změna byla oka­mžitě hma­ta­telná.

Je to hra, kterou nechci hrát. Pro­tože když proti ne­do­ko­nalé mysli jed­noho člo­věka stojí armády be­ha­vi­o­rál­ních psy­cho­logů a vý­zkum­níků umělé in­te­li­gence, masivní vý­po­četní výkon a peníze VC, tak není možné vyhrát, není ani možné uhrát remízu.

In a nation run by swine, all pigs are upward-mobile and the rest of us are fucked until we can put our acts to­ge­ther: not ne­cessa­rily to win, but mainly to keep from losing com­ple­tely. (HST)


+1: Jo, jak je vidět, tak mě začal sle­do­vat Dmytri Klei­ner. Zna­mená to, že je ze mě teď sku­tečný ko­mu­nista?

+2: Nemůžu se zbavit dojmu, že jsem ka­pes­ního vi­zi­o­náře hod­no­til příliš příkře.

+3: Jo a taky twit­te­rová vlákna jsou stu­pidní. Každý další tweet křičí: založ si blog!

píše k47 & hosté, ascii@k47.cz